My asi cítíme, že pochopit Boha, pochopit tajemství Nejsvětější Trojice nemůžeme. My si tajemství Nejsvětější Trojice můžeme nějak přiblížit. Vloni jsme si říkali: Jako je jedna voda ve třech skupenstvích – voda, led, pára, tak je jeden Bůh ve třech osobách – Otec, Syn a Duch svatý. Jako je trojlístek jedna rostlina skládající se ze tří listů, tak je jeden Bůh ve třech osobách. Děti se dost zjednodušeně učí v náboženství: Bůh Otec nás stvořil, Syn nás vykoupil, Duch svatý nás posvětil. My si můžeme tajemství Nejsvětější Trojice nějak přiblížit, ale pochopit ho, to je nad naše možnosti. Kdosi to hezky napsal: Kdybychom mohli Boha pochopit, nebyl by to Bůh.

Žasnout nad tajemstvím Nejsvětější Trojice, to budeme moci celou věčnost. Ale poznávat a žasnout nad velikostí Boha jako takového, to můžeme už tady na zemi. V prvním čtení jsme slyšeli, jak lidé vyvoleného židovského národa žasli nad tím obrovským Božím zásahem do jejich života, když Bůh je vyvedl z egyptského otroctví. Lidsky nemožné – a najednou jsou svobodní a jejich nepřátelé utopení v moři. Koneckonců my jsme zažili něco podobného: Čtyřicet let komunistického režimu, který se zdál nepřemožitelný, zajištěný ze všech stran, zajištěný milicemi, vojskem, estébáky, a najednou přijde čas a během několika měsíců se ten kolos v celé střední Evropě sesype jak domeček z karet.

Nejenom ty zkušenosti národů, ale osobní zkušenosti s Bohem, to jsou ty nejkrásnější a nejvýmluvnější zkušenosti s Boží velikostí, s Boží mocí. Vzpomínám si na jednu paní, která mi kdysi říkala: „Víte, já nevěřím. Já vím, že Bůh je!“ I já sám jsem si teď v uplynulých týdnech uvědomoval různé epizody z mého života, jak mě Bůh vedl, jak se kolikrát věci ubíraly úplně jiným směrem, než jakým by se logicky ubírat měly, čeho všeho mě Bůh uchránil… To jsou nejkrásnější, nejvýmluvnější zkušenosti s Boží velikostí a mocí.

Ale můžeme se dívat i po přírodě, po vesmíru. Jak to zpíváme v jednom žalmu: Nebesa vypravují o Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha. Podívejme se na noční oblohu, podívejme se na všecky ty planety, galaxie, podívejme se na miminko – jak mi říkala jedna maminka: „To je zázrak!“

Žasnout nad Nejsvětější Trojicí – na to budeme mít celou věčnost. Ale vidět velikost Boží, vidět ji v přírodě, ve vesmíru, v Božích zásazích, v Božím působení v národech, ale zvláště v našich osobních životech – to všechno můžeme už teď. Kéž nepřehlédneme Boží velikost, která je tak hmatatelná už tady a teď…