Celých 50 dní slaví církev dobu velikonoční. Celých 50 dní slaví církev Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ježíšovo zmrtvýchvstání je ústřední pravdou naší víry. S faktem Ježíšova zmrtvýchvstání stojí a padá naše víra. Potvrzuje to i sv. apoštol Pavel: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše víra, marné je naše hlásání. … Ale on z mrtvých vstal!“ (1 Kor 15,14-20)

Máme se dnes spolu s Učící se církví podívat rozumem – rozumovými argumenty – na fakt Ježíšova vzkříšení. Máme si na základě rozumových argumentů uvědomit, že naše víra v Ježíšovo vzkříšení není ani pohádka ani legenda, ale fakt. Máme si uvědomit, že apoštolové a evangelisté si Ježíšovo vzkříšení nevymysleli.

Zkusme si představit jednu věc: Představme si, že by žádný Ježíš neexistoval, že by žádný Ježíš nevstal z mrtvých. A představme si, že my bychom byli podvodníci, kteří by za každou cenu chtěli světem šířit nějaké učení o supermanu Ježíši, který by vlastně ani neexistoval. Jak bychom to podávali?

Celých 50 dní slaví církev dobu velikonoční. Celých 50 dní slaví církev Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ježíšovo zmrtvýchvstání je ústřední pravdou naší víry. S faktem Ježíšova zmrtvýchvstání stojí a padá naše víra. Potvrzuje to i sv. apoštol Pavel: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše víra, marné je naše hlásání. … Ale on z mrtvých vstal!“ (1 Kor 15,14-20)

Máme se dnes spolu s Učící se církví podívat rozumem – rozumovými argumenty – na fakt Ježíšova vzkříšení. Máme si na základě rozumových argumentů uvědomit, že naše víra v Ježíšovo vzkříšení není ani pohádka ani legenda, ale fakt. Máme si uvědomit, že apoštolové a evangelisté si Ježíšovo vzkříšení nevymysleli.

Zkusme si představit jednu věc: Představme si, že by žádný Ježíš neexistoval, že by žádný Ježíš nevstal z mrtvých. A představme si, že my bychom byli podvodníci, kteří by za každou cenu chtěli světem šířit nějaké učení o supermanu Ježíši, který by vlastně ani neexistoval. Jak bychom to podávali? Asi bychom se snažili lidem představit Krista jako supermana, který to všem „natře“ a všechny „setře“ a který je nepolapitelný, a sebe jakožto hlasatele této zvěsti bychom prezentovali jako naprosto spolehlivé učedníky, na které se tento superman mohl vždycky spolehnout a kteří to teď lidem „natřou“ v jeho jménu. A pokud by přece jen tento superman Kristus na tom kříži skončil, tak bychom asi líčili, jak jsme byli u toho, jak vstával z mrtvých a jak vyfackoval stráže a jak si to vyřídil s Pilátem a s Herodem a se svými vrahy, líčili bychom, jak my všichni jsme byli v mystickém očekávání jeho vzkříšení, s jakými ovacemi jsme vítali jeho vzkříšení… A hlavně: Kdyby nám šlo o „kejhák“, tak bychom ty svoje výmysly hodně rychle odvolali.

Tak si všimněme, že evangelium je úplně jiné. Žádné znaky falešné propagandy, která za každou cenu musí být tak bombastická, že ji všichni hned přijmou. Evangelium líčí nejen mocné slova a činy Ježíšovy, ale ukazuje Krista, i jak je unavený, jak trpí úzkostí, jak pláče, jak má žízeň. I sebe apoštolové líčí popravdě: Mluví i o svých chybách. O tom, jak jeden zapřel, druhý zradil, ostatní se rozprchli, mluví o tom, jak se hádali, který z nich je větší. Nezakrývají svoje chyby.

Dokonce ani nijak bombasticky nelíčí Ježíšovo zmrtvýchvstání. Neříkají: „My jsme byli u toho.“ Vydávají svědectví, že našli jenom prázdný hrob. Ani nepopisují žádné svoje mystické očekávání Ježíšova vzkříšení. Právě naopak. Popisují svoje pochybnosti.

O jedné takové pochybnosti jsme slyšeli dnes v evangeliu. Na jiném místě evangelia je řeč o tom, jak učedníci jdou do Emauz – celí skleslí, smutní. Ježíš jim vyčítá jejich těžkopádnost a nechápavost. Apoštolové se vracejí ke svým lodičkám a rybičkám. Vzdali to: Kristus zemřel – konec! Příští neděli uslyšíme, jak se zděsili, když Ježíš stanul mezi nimi. Jinde evangelia vypráví, jak apoštolům slova žen o vzkříšení připadají jako plané řeči. Vyprávějí, jak navečer přichází Ježíš a kárá nevěru a tvrdost srdce apoštolů, že neuvěřili v jeho vzkříšení. Další věta evangelia: „Pro samou radost tomu pořád nemohli věřit a jen se divili.“ Žádné mystické očekávání, žádné bombastické líčení.

Ježíšovi to dalo hodně „roboty“, než apoštoly o svém zmrtvýchvstání přesvědčil. Čtěme evangelia! Ale když je přesvědčil, tak potom jdou do světa a hlásají. Těžko si představit, že by ten ustrašený hlouček rybářů, který utekl od kříže, se najednou postavil proti celému světu, kdyby neměl osobní zkušenost s Kristem vzkříšeným. Těžko si představit, že by za to učení položili život, kdyby věděli, že to všechno jsou jenom jejich výmysly.

Není to pohádka, není to legenda. I rozumové argumenty to ukazují. A pak samozřejmě naše osobní zkušenosti s živým Kristem.

Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše víra, marné je naše hlásání. Ale on z mrtvých vstal. A jeho vzkříšení je zárukou našeho vzkříšení. Na nás už je pouze žít tak, aby to naše vzkříšení bylo vzkříšením šťastným…