Z důvodu změny ve vedení duchovní správy je dočasně na webových stránkách farnosti pravidelně aktualizována pouze záložka "Ohlášky". Ostatní dle možností.

Browse By

VELIKONOČNÍ PASTÝŘSKÝ LIST OTCE BISKUPA

PASTÝŘSKÝ LIST

Přečtěte místo homilie při všech bohoslužbách

o neděli Zmrtvýchvstání Páně 8. 4. 2012.

Milovaní bratři a sestry,

v upřímnosti srdce spěchejme vstříc radostnému Aleluja, které znovu zaznívá nad celým světem. Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna (Žid 1, 1-2).

Dnešního rána tedy promluvil Bůh skrze svého Syna bez lidského hlasu, ale projevem nejvyšší Božské moci: Pán vstal z mrtvých, aleluja! Po roce opět slavíme tuto událost, která nemá v dějinách vesmíru obdoby a jejíž obsah je v plnosti adresován nám lidem.

Ženy přicházející ke hrobu vidí odvalený kámen a plátno. Totéž uvidí i Petr a Jan, když přijdou ke hrobu. Jedno ani druhé je ale vnitřně neuspokojí. Radost nastane teprve tehdy, až zmrtvýchvstalý Pán přijde k nim a dá se jim poznat. Jejich ústní svědectví ale neuspokojí apoštola Tomáše: bude chtít vidět, dotknout se ran a vložit ruku do boku.

Bude se tedy chtít osobně setkat se Zmrtvýchvstalým. Rok co rok slavíme velikonoční svátky, ve všech kostelích se konají slavné bohoslužby, oltáře jsou plné květin, z věží chrámů zvoní zvony…., ale opravdu toužíme po setkání se zmrtvýchvstalým Kristem? Dotknout se jej svou vírou, přijmout jeho vítězství do reality vlastního života? Žít tím, co slavíme?

V posledních dobách můžeme pozorovat výsledky průzkumů různých věcí spojených s Kristem. Zkoumal se hrob, ve kterém byl pochován, zkoumalo se Turínské plátno, zachovaly se relikvie kříže. To vše je jistě úctyhodné a zajímavé, avšak to nás nespasilo. Ale doléhají k nám rovněž výsledky různých průzkumů veřejného mínění, ať už spojených s počty věřících, s církevními restitucemi, s postavením církve ve společnosti. Nechme stranou, na kolik jsou tyto průzkumy objektivní a skutečně pravdivé. I v této realitě naší společnosti v nás nesmí zaniknout vítězné a životodárné dílo Ježíše Krista. Jistě s bolestí musíme vnímat, když se v někom z našich bratří a sester vytrácí láska ke Kristu, když ztrácejí odvahu k svědectví své víry. S lítostí zakoušíme hořkost některých útoků a pomluv. Ale my sami zkoumejme, nakolik v nás ubylo světla, nakolik jsme všichni církví, která žije každodenní věrností evangeliu. Vždyť z tohoto zdroje rostlo dobro celé společnosti, naší křesťanské civilizace. Církev budovala a iniciovala klášterní školy, nemocnice, různá zařízení, která bychom mohli dnes přirovnat k domovům pro seniory. Následovala tak svého Mistra, který učil, uzdravoval nemocné a dával jasně najevo, že mu nikdo není lhostejný. V dějinách vznikaly řeholní řády, které se věnovaly školám, nemocným, péči o potřebné, a to vše s vědomím přítomného Ježíše Krista. Kdyby lidé považovali za obsah víry jen to, že si pamatují Desatero a pravdy víry, ale jejich víra by se neprojevovala skutkem, pak by asi nic takového nepovstalo. Lidé věděli, že Bůh je přítomen a je mu třeba z lásky sloužit ve svých bližních. K tomu je nevedly žádné statistiky ani výzkumy.

Letošní Velikonoce slavíme v Roce biřmování a můžeme říci i v jakési vigilii Roku víry, který bude zahájen Svatým otcem Benediktem XVI. na podzim tohoto roku. Jak jsou si tato dvě témata blízká! Vždyť jenom v Duchu svatém lze říci Ježíš Kristus je Pán. A uvěřit v Něj v plnosti znamená nastoupit cestu věčného života. Víra je přesvědčením o hodnotách neviditelných, které se ovšem viditelně projevují skutky. Ať tím prvním skutkem naší víry letošních Velikonoc je upřímná prosba: Pane, můj Bože, Tebe jen hledám, po Tobě žízní celá má duše….(Ž 62,2). Živý obsah velikonočního tajemství zůstává trvale přítomen mocí Ježíše Krista v Božím slově, ve svátostech a v celém organismu církve. Nestavíme na moudrosti lidské, ale Boží. Duch svatý je ten, který člověku osvětluje cestu a uvádí do plnosti pravdy. Dovolme mu v nás dokončit dílo, započaté ve svatém křtu.

Ze srdce přeji každému z Vás a celé diecézi, aby letošní Velikonoce nebyly jen svátky, které se po roce opakují, ale časem, kdy bychom chtěli opravdu pocítit přítomnost Zmrtvýchvstalého a jako křesťané na jeho přítomnost neúnavně ukazovat, z ní sami čerpat a tak v síle obsahu Velké noci se podílet na obnovení tváře země, – i té naší, která toho tolik potřebuje.

Vám všem i všem Vašim drahým ze srdce žehnám

biskup František Václav