Poselství Velikonoc je jasné, hluboké, pravdivé, tolikrát životem vyzkoušené. Že totiž žádný kámen není tak těžký, aby jednoho dne nemohl být Boží mocí odvalen.

Včera jsme uvažovali nad tím velikým Ježíšovým voláním na kříži: „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Říkali jsme si, že ani Boží Syn neměl odpověď od svého Otce. Odpovědí bylo veliké ticho. Ticho ale pouze dočasné. Otec odpověděl – jedinečný způsobem: vzkříšením.

I v našem životě mohou přijít okamžiky, kdy se člověk bude ptát: „Bože, kde jsi?!“ Trochu to evokuje připomínku jiného místa z evangelia, kde učedníci se plaví po moři, strhne se bouře, hrozí, že loď potopí. Učedníci budí Mistra a vyčítají mu, že spí. A on zase jim vyčítá, že mají malou důvěru. Důvěra je důležitá. Žádný kámen není tak těžký, aby jednoho dne nemohl být Boží mocí odvalen. Ale důležitá je důvěra.

Pan kardinál Miloslav Vlk v posledním čísle časopisu Tarsicius vzpomíná na to, jak on sám se stále přesvědčoval, že Boží slovo je živé, že je platné, že funguje. Vzpomíná, jak se za komunismu po maturitě nedostal na žádnou vysokou školu, protože nebyl ve svazu komunistické mládeže, nemohl ani vstoupit do kněžského semináře, aby studoval na kněze. Říká, že šel tehdy na mariánské poutní místo Lomec u Bavorova, aby si vyprosil světlo pro svůj život. Při mši svaté se tam četla věta z 1. listu sv. apoštola Petra: „Pokořte se pod mocnou ruku Boží, aby vás Bůh povýšil, až k tomu přijde čas.“ On tomu slovu uvěřil, nechal se jím vést a skutečně: Přišel čas a on se dostal nejprve na filozofickou fakultu a potom i na bohosloveckou fakultu a do kněžského semináře. V r. 1968 se stal knězem a když se potom zhroutil komunismus, tak to slovo, kterého se držel, se naplňovalo ještě dál: Stal se českobudějovickým biskupem a pak pražským arcibiskupem. A aby to bylo jasné, když se pak stal kardinálem, tak se při obřadu ustanovení kardinálů ve Vatikánu četla právě ta věta: „Pokořte se pod mocnou ruku Boží, aby vás Bůh povýšil, až k tomu přijde čas.“ A pan kardinál říká: Bůh mi připomněl, že drží své slovo.

Žádný kámen není tak těžký, aby jednoho dne nemohl být Boží mocí odvalen. Kolik z nás už to zakusilo! A do toho životního příběhu s Ježíšem vstoupíte teď vy, katechumeni. Rok a půl jste se na to připravovali. Jak jste mi sami říkali, za ten rok a půl jste si vyzkoušeli, jak obohacující je život s Ježíšem. A jestli v životě s Ježíšem a podle Ježíše vytrváte, tak to budete zakoušet stále znovu. Ne že by těžkosti nemohly přijít. Mohou přijít. A určitě přijdou. Mohou přijít chvíle, kdy nám naše „věřím“ bude připadat tak slabé nebo obtížné, že je sotva přeneseme přes rty. Vracejme se v takových chvílích k tolikrát vyzkoušenému, tolikrát ověřenému poselství Velikonoc: Žádný kámen – včetně kamene smrti a hrobu – není tak těžký, aby jednoho dne nemohl být Boží mocí odvalen.