Po tři neděle budeme teď v evangeliích slýchat o tom, jak Ježíš vstupoval do lidských nemocí. A tak to může být pro nás příležitost, abychom po tři neděle i my rozjímali nad tím, jak Ježíš vstupuje do oblasti lidských nemocí dnes a především abychom si pověděli něco o svátosti pomazání nemocných, což je eminentní a jedinečný způsob, jak Ježíš do lidských nemocí vstupuje i v dnešní době.

Víme dobře, že svátost pomazání nemocných je dodnes pro mnoho lidí obestřená něčím tajemným, něčím, z čeho má spousta lidí strach. Vy, kdo jste dříve narození, jistě znáte dobře ten pojem, kterým se tato svátost označovala kdysi: poslední pomazání. Asi bude dobře si trochu povědět o tom, jak vlastně tento ne příliš šťastný pojem vznikl.

Víme, že křesťan je posvátným olejem pomazávám v životě vícekrát: Poprvé je to při křtu, pak při biřmování a posledním z těchto pomazání bývá zpravidla pomazání posvěceným olejem ve svátosti nemocných. Je to prostě poslední ze zmiňovaných pomazání.

Bohužel v dřívějších dobách býval nedobrý zvyk, že totiž lidé čekali opravdu na poslední chvíli, volali k nemocnému kněze, až když měl – jak se říká – „smrt na jazyku“. Kněz přišel, udělil nemocnému svátosti a nemocný brzy zemřel. Svátost nemocných byla tím posledním, co kněz tomu člověku zaživa ještě mohl prokázat. Ta smrt ovšem nebyla způsobena tou svátostí! Ta smrt už tak jako tak byla na cestě.

Dnes církev raději používá nikoliv pojem „poslední pomazání“ ale pojem „svátost pomazání nemocných“. A připomíná věřícím, že to není svátost jen pro umírající, ale pro nemocné. Připomíná, že tuto svátost je možno přijímat i opakovaně a mnozí lidé ji skutečně i mnohokrát opakovaně již přijali. Jen v loňském roce v naší farnosti tato svátost byla udělena asi více než 90x, a to je moc dobře.

K čemu je tato svátost dobrá? K posílení i k uzdravení. Tato svátost funguje trojím způsobem: může přinést uzdravení, může přinést zlepšení zdravotního stavu anebo minimálně přinese posilu pro trpělivé snášení nemoci a kříže. Tato svátost, bude-li to Boží vůlí, může přinést i úplné uzdravení. Někdy přinese částečné zlepšení stavu nemocného. Anebo přináší vnitřní posilu pro život v nemoci či případně posilu pro chvíli odchodu z tohoto světa. Kolikrát jsem se setkal s tím, jak mi po udělení svátosti nemocných někdo z příbuzných řekl: Ta naše babička, ten náš děda, ti úplně pookřáli!

Snad jenom o jednu věc můžeme dnes prosit: abychom z této svátosti ztratili ostych a strach. Kněz nepřichází k nemocnému včele pohřebních zřízenců, ale jako první z lékařů. Svátost nemocných není magický úkon pro uspíšení smrti, ale je to svátost darovaná Ježíšem, svátost svěřená Církvi, svátost pro mladé i staré, svátost pro posílení i pro uzdravení. Kéž k ní máme důvěru!