Evangelista svatý Marek nám dnes ukazuje, jak Pán Ježíš zakládá církev, povolává si apoštoly… My jsme minulou neděli uvažovali nad povoláním k zasvěcenému životu, zvláště nad povoláním ke kněžství. Dneska půjdeme kousek dál a pokusíme se přiblížit si, že povolaní jsme všichni. Ke kněžství jistě jenom někteří. Ale k aktivnímu životu v církvi jsme povolaní všichni, kdo jsme pokřtěni. Ve svátosti křtu se každému z nás dostalo povolání: „Pojď za mnou!“

Ovšem jako v rovině kněžství platí, že Bůh asi volá daleko víc lidí, než kteří nakonec to povolání přijmou, tak tuto myšlenku můžeme promítnout i do povolání každého pokřtěného. Každému pokřtěnému Ježíš chce říci, že má v církvi velmi důležité místo. Nejen kněží, ale každý pokřtěný. A to mnozí nedoceňují. A nejsou tam, kde v církvi mají být. A proto to v některých směrech vypadá tak, jak to vypadá.

Pokusím se tuto skutečnost přiblížit jedním příkladem: Děti, máte doma kolo? A už se vám někdy stalo, že z něho vypadnul nějaký šroubek? Co jste s tím udělaly? Jak by to dopadlo, kdybyste to nechaly tak? …

Poslechněme se příběh, určený zvláště dětem, ale poučný a snadno pochopitelný i pro každého z nás:

Maličký šroubek sedí v mohutné lodi s tisíci jinými šrouby a šroubky. Spojuje dvě ocelové desky, aby držely pohromadě. Jednoho dne šroubek říká: „Udělám si trochu pohodlí. Je to přece moje věc, jak se rozhodnu, nikomu po tom nic není!“ Když ostatní šroubky slyší že se jeden z nich chce uvolnit, protestují a volají: „Zbláznil ses? Když vypadneš ty, tak zanedlouho vypadneme i my!“ Dvě velké železné součástky křičí na poplach: „Propána, držte ty desky pohromadě, nebo se rozpadneme i my!“ Brzy se celou lodí ozývá zděšený šepot: „Ten malý šroubek chce něco vyvést!“ Mohutné tělo lodi vzdychá a vrže ve všech spárách. A všechny součástky, desky a šrouby vysílají společné poselství jednomu malému šroubku a prosí ho, aby zůstal na svém místě. Jinak se celá loď potopí a nikdo nedopluje do přístavu.
Loď má mnoho součástek a šroubů, a každý má svůj úkol. Také církev se skládá z mnoha lidí. Sv. Pavel říká: „Vy jste tělo Kristovo a každý z vás je jedním z jeho údů – (1 Kor 12,27). Říká, že jsme byli ke Kristovu Tělu přivtěleni křtem a dostali jsme Ducha svatého. Každý z nás má v tomto těle své místo, svůj úkol, a na každém z nás záleží, protože jeden potřebujeme druhého.

Svatý Pavel přirovnává církev k tělu, kde Ježíš je Hlavou, my jsme jednotlivými údy. Někdo by si opravdu mohl říct: „Já jsem jenom maličkou součástí toho těla církve.“ Možná maličkou, ale významnou. I v tom našem lidském těle je tolik významných maličkostí: On i takový maličký zub, když začne „dělat paseku“, dokáže hezky potrápit a poškodit pohodu celého těla. Když začne „dělat paseku“ křesťan – ten významný i ten zdánlivě bezvýznamný, dopadá to s tělem církve podobně.

Všichni jsme povoláni. Všichni máme důležité místo v církvi. Všichni můžeme církvi prospět, když budeme tam, kde máme být. Díky všem, kteří své místo pochopili a jsou na svém místě. Pro ostatní ať je to výzva i prosba.