Už na začátku mše svaté jsem připomenul ten krásný postoj starozákonního Samuela: Mluv, Pane, tvůj služebník poslouchá. Náš otec biskup si přeje, abychom tuto myšlenku dnes promítli do jedné konkrétní roviny – a to do roviny povolání ke kněžství. Ten postoj mladých mužů a chlapců i v této rovině – Mluv, Pane, tvůj služebník slyší – je zvláště v naší diecézi velmi aktuální. V letošním akademickém roce se v Kněžském semináři v Olomouci za celou naši diecézi připravují ke kněžství v pátem ročníku 3 bohoslovci, ve čtvrtém ročníku 4 bohoslovci, ve třetím ročníku 0, ve druhém 1 a v prvém jeden. Otec biskup chce svým krátkým listem oslovit nejen mladé muže, ale i nás všechny. Chce připomenout také důležitost modliteb na tento úmysl, důležitost povzbuzování ke kněžské službě. Naslouchejme:

Milé sestry a bratři,
život církve, naše osobní posvěcení je spjato se službou posvěcených Kristových služebníků. Tak to ustanovil náš Pán a vyzval nás, abychom o dělníky na jeho žni vytrvale prosili. Život každého církevního společenství se proto musí projevovat také starostlivostí o růst duchovních povolání. Je dobře, že se scházíme na společných modlitbách při děkanátních poutích, že pamatujeme na tento úmysl v modlitbách ve své farnosti. Ale bude také dobře, když budeme mladým lidem přibližovat krásu i potřebu duchovních povolání v církvi. Je známou skutečností, že tím nejlepším zázemím je rodina. Už příklad rodičů, jejich život modlitby a oběti, jejich láska k církvi i úcta k duchovnímu povolání, může být prvním voláním, které se dotkne mladého člověka v srdci. Velmi důležitý je příklad kněze či jiné duchovní osoby, ale i kohokoliv z věřících, vždyť Pánovo volání přichází různou cestou.
Obracím se nyní na vás, mladí muži. Zkoumejte svá srdce, zdali se v něm neozývá právě tento hlas Pána. Zkoumejte, zda se vám láska k Božímu lidu, touha hlásat Boží slovo a zprostředkovávat spásu druhým lidem nerozhořívá v srdci. Uvažujte o svém povolání nejen s ohledem na to, kolik si v budoucnu vyděláte, ale v čem nejlépe naplníte smysl svého života, k čemu tíhnete. Pak budete mít sílu přijmout i veškeré požadavky tohoto povolání. Prorok Izaiáš říká: Jak krásný je příchod těch, kdo přinášejí radostnou zvěst. Nebojme se uvěřit Božímu slovu.
Pro ty z vás, kdo budou maturovat nebo mají maturitu již za sebou a chtějí se k takovému kroku rozhodnout, patří informace o možnosti podání přihlášky do semináře. Odevzdává se na biskupství prostřednictvím pana faráře do konce března 2012.
Chci Vás ujistit svou modlitbou i touhou s jakou církev vyhlíží každé duchovní povolání.

biskup František Václav

Ke slovům otce biskupa bych rád přidal ještě jedno svědectví z Itálie, jak silná může být v rodinách modlitba za nová duchovní povolání:

Vzpomeňme, co Pán Ježíš říká o moci modlitby a síle víry. S vírou hořčičného zrna (Mt 17,21) a vytrvalou modlitbou budeme moci být církví, která osloví svět. Vyprošujme mu duchovní povolání a dostatek kněží, odpovídajících Boží vůli. – Že je to v síle jednotlivých farností možné, ukázaly modlící se matky v Lu Monferrato na konci 19. století.

Jde o italskou vesničku Lu, sotva se 3000 obyvateli (50 km vých. od Turína). Matky zde v srdcích nosily přání, aby se některý z jejich synů stal knězem nebo aby některá z jejich dcer dala svůj život zcela do Boží služby. Za vedení faráře Mons. Alessandra Canory se každé úterý setkávaly před svatostánkem v modlitbách o duchovní povolání. Stejně tak každou první neděli po přijetí svátostného Krista s tímto úmyslem. Díky důvěryplné modlitbě matek a otevřenosti rodičů nastala v rodinách hluboká atmosféra radostné křesťanské zbožnosti, a tak děti mohly o mnoho snadněji rozpoznat své povolání.

Bůh vyslyšel modlitbu matek jak to asi nikdo neočekával: Z vesnice pod 3000 obyvatel v krátké době vzešlo přes 300 duchovních povolání, z toho 151 řeholních a diecézních kněží a 171 řeholních sester, patřících do 41 různých kongregací. Z některých rodin byla dokonce i 3 nebo 4 povolání; z rodiny Rinaldi Bůh povolal celkem 7 sourozenců (2 salesiánské misionářky a 5 kněží, z nichž byl Filip již blahořečen).

Tento příběh ukazuje, že možné je všechno, ale záleží na rodinách, které se rozhodnou následovat v modlitbě a vlastním „Staň se“ Pannu Marii.

Blah. Filip vzpomínal na víru rodin v Lu se slovy: „Byla to víra, skrze kterou mohli naši otcové a matky říci: ,Děti nám daroval Pán, a jestliže je volá, nemůžeme říci ne‘. Po deseti letech se spolu všichni dosud žijící povolaní setkávali, sjíždějící se do rodné vesnice z celého světa. Podle slov faráře bylo setkání pro všechny svátkem vděčnosti Bohu, který v Lu vykonal tak velké věci.

Modlitba, kterou se modlily matky z Lu byla krátká, jednoduchá a hluboká:
„Bože, dej, aby se jeden z mých synů stal knězem! Já sama chci žít jako dobrá křesťanka a své děti chci vést ke všemu dobrému, abych dostala milost darovat ti, Bože, jednoho svatého kněze!’“

Není k tomu co dodat, jen zopakovat Kristovu výzvu: „Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň“ (Mt 9,38).