Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích!“

Máme si dneska s Učící se církví trochu připomenout jedno leckdy i velmi těžké umění – umění odpustit.

Nevím, jestli nás někdy napadlo, že když odpouštíme, tak to děláme na 1. místě sami pro sebe – pro svoje dobro. Ze čtyř důvodů:

1. Když neodpouštím, nebo když se dokonce mstím, tak zlo plodí zase jenom zlo.
2. Když neodpouštím, tak se stávám otrokem toho, na kterého se hněvám.
3. Když neodpouštím, tak to může poškodit nejenom moji psychiku, ale i moje tělo.
4. Když neodpouštím, tak připravuji i sobě přísný Boží soud.

Rozebereme si to:

1. Zlo plodí zase jenom zlo. Dětem říkávám takovou legrační historku: Vždycky si vyberu dva z přítomných – třeba Martina a Zdeňka – a rozvíjím pak řetězec zla. Říkám: Třeba Martin se naštve na Zdeňka a vyplázne na něho jazyk.

Zdeněk mu to neodpustí a do Martina strčí. Martin neodpustí Zdeňkovi a shodí mu ve škole z lavice pouzdro. Zdeněk neodpustí Martinovi a shodí mu z lavice všecky věci. Martin neodpustí Zdeňkovi a vyhodí mu pouzdro z okna. Zdeněk neodpustí Martinovi a vyhodí mu celou školní tašku z okna. Martin neodpustí Zdeňkovi a vyhodí Zdeňka z okna. Protože je to v přízemí, tak Zdeňkovi se nic nestane, ale Martinovi to neodpustí, vrátí se do třídy a hodí po něm kružítkem. Martin to Zdeňkovi neodpustí a hodí po něm nožem. Zdeněk to neodpustí Martinovi a … a tak dál. V životě to ovšem tak úsměvné nebývá. Zlo plodí zase jenom zlo.

2. Když neodpouštím, tak se stávám otrokem toho, na kterého se hněvám. Když neodpouštím, tak v té věci nejsem svobodný. Hněv mě pořád znovu a znovu připoutává k člověku, který mi ublížil. Nejsem v tom svobodný. A naopak: Když odpustím, tak tím přetnu všecky pouta a nejsem už na tom člověku závislý. A mohu klidně spát.

3. Když neodpouštím, tak to může poškodit nejenom moji psychiku, ale i moje tělo. Známý anglický psychiatr Ken McAll říká, že to, co značná část pacientů v psychiatrických léčebnách potřebuje, nejsou prášky, ale potřebují někoho, kdy by jim pomohl odpustit lidem, kteří je v minulosti zranili. Takže neschopnost odpustit vyvolává i různé psychologické a psychiatrické problémy. A pak taky neschopnost odpustit může vyvolat i různé tzv. psychosomatické problémy, tzn., že to napětí, které člověk v sobě nese, se vrazí někde do těla: To je asi dost známé, že různá napětí (včetně napětí z neodpuštění) mohou u člověka vyvolat třeba žaludeční vředy. Ale může to být i jinak: Že toho člověka bolí hlava, bolí ho u srdce, buší mu srdce, objeví se bolest svalů, bolest břicha. A ten člověk přijde k doktorovi, doktor ho vyšetří a řekne: „Vám ale nic není!“ Tělesně je ten člověk zdravý, ale to napětí z neodpuštění se vrazilo někde do těla a způsobuje fyzickou bolest. Ty věci jsou!

4. Když neodpouštím, tak připravuji i sobě přísný Boží soud. Pán Ježíš jasně říká, že jakou mírou měříme, takovou se naměří i nám. Kdo je tvrdý, kdo neodpouští, kdo tvrdě vyžaduje oko za oko a zub za zub, těžko může žádat pro sebe Boží milosrdenství. A opačně: Milosrdenstvím svým připravujeme do svého srdce cestu milosrdenství Božímu.

Tak si to shrňme: Když druhým odpouštíme, tak odpouštíme na prvém místě ne kvůli nim, ale kvůli sobě. Protože

1. Když neodpouštím, nebo když se dokonce mstím, tak zlo plodí zase jenom zlo.
2. Když neodpouštím, tak se stávám otrokem toho, na kterého se hněvám.
3. Když neodpouštím, tak to může poškodit nejenom moji psychiku, ale i moje tělo.
4. Když neodpouštím, tak připravuji i sobě přísný Boží soud.

Kéž nám Pán Bůh na přímluvu sv. Štěpána pomůže tyto skutečnosti rozumem přijmout, ať nám i nyní ve chvíli ticha přivede do srdce ty, kterým potřebujeme odpustit a kéž to, o čem jsme dnes uvažovali, nám Bůh pomůže i životem naplnit…