PROMLUVA ZE SVÁTKU SV. ŠTĚPÁNA – ODPOUŠTÍME KVŮLI SOBĚ
Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích!“
Máme si dneska s Učící se církví trochu připomenout jedno leckdy i velmi těžké umění – umění odpustit.
Nevím, jestli nás někdy napadlo, že když odpouštíme, tak to děláme na 1. místě sami pro sebe – pro svoje dobro. Ze čtyř důvodů:
- Když neodpouštím, nebo když se dokonce mstím, tak zlo plodí zase jenom zlo.
- Když neodpouštím, tak se stávám otrokem toho, na kterého se hněvám.
- Když neodpouštím, tak to může poškodit nejenom moji psychiku, ale i moje tělo.
- Když neodpouštím, tak připravuji i sobě přísný Boží soud.
Rozebereme si to:
1. Zlo plodí zase jenom zlo. Dětem říkávám takovou legrační historku: Vždycky si vyberu dva z přítomných – třeba Martina a Zdeňka – a rozvíjím pak řetězec zla. Říkám: Třeba Martin se naštve na Zdeňka a vyplázne na něho jazyk.
Zdeněk mu to neodpustí a do Martina strčí. Martin neodpustí Zdeňkovi a shodí mu ve škole z lavice pouzdro. Zdeněk neodpustí Martinovi a shodí mu z lavice všecky věci. Martin neodpustí Zdeňkovi a vyhodí mu pouzdro z okna. Zdeněk neodpustí Martinovi a vyhodí mu celou školní tašku z okna. Martin neodpustí Zdeňkovi a vyhodí Zdeňka z okna. Protože je to v přízemí, tak Zdeňkovi se nic nestane, ale Martinovi to neodpustí, vrátí se do třídy a hodí po něm kružítkem. Martin to Zdeňkovi neodpustí a hodí po něm nožem. Zdeněk to neodpustí Martinovi a … a tak dál. V životě to ovšem tak úsměvné nebývá. Zlo plodí zase jenom zlo.
2. Když neodpouštím, tak se stávám otrokem toho, na kterého se hněvám. Když neodpouštím, tak v té věci nejsem svobodný. Hněv mě pořád znovu a znovu připoutává k člověku, který mi ublížil. Nejsem v tom svobodný. A naopak: Když odpustím, tak tím přetnu všecky pouta a nejsem už na tom člověku závislý. A mohu klidně spát.
3. Když neodpouštím, tak to může poškodit nejenom moji psychiku, ale i moje tělo. Známý anglický psychiatr Ken McAll říká, že to, co značná část pacientů v psychiatrických léčebnách potřebuje, nejsou prášky, ale potřebují někoho, kdy by jim pomohl odpustit lidem, kteří je v minulosti zranili. Takže neschopnost odpustit vyvolává i různé psychologické a psychiatrické problémy. A pak taky neschopnost odpustit může vyvolat i různé tzv. psychosomatické problémy, tzn., že to napětí, které člověk v sobě nese, se vrazí někde do těla: To je asi dost známé, že různá napětí (včetně napětí z neodpuštění) mohou u člověka vyvolat třeba žaludeční vředy. Ale může to být i jinak: Že toho člověka bolí hlava, bolí ho u srdce, buší mu srdce, objeví se bolest svalů, bolest břicha. A ten člověk přijde k doktorovi, doktor ho vyšetří a řekne: „Vám ale nic není!“ Tělesně je ten člověk zdravý, ale to napětí z neodpuštění se vrazilo někde do těla a způsobuje fyzickou bolest. Ty věci jsou!
4. Když neodpouštím, tak připravuji i sobě přísný Boží soud. Pán Ježíš jasně říká, že jakou mírou měříme, takovou se naměří i nám. Kdo je tvrdý, kdo neodpouští, kdo tvrdě vyžaduje oko za oko a zub za zub, těžko může žádat pro sebe Boží milosrdenství. A opačně: Milosrdenstvím svým připravujeme do svého srdce cestu milosrdenství Božímu.
Tak si to shrňme: Když druhým odpouštíme, tak odpouštíme na prvém místě ne kvůli nim, ale kvůli sobě. Protože
- Když neodpouštím, nebo když se dokonce mstím, tak zlo plodí zase jenom zlo.
- Když neodpouštím, tak se stávám otrokem toho, na kterého se hněvám.
- Když neodpouštím, tak to může poškodit nejenom moji psychiku, ale i moje tělo.
- Když neodpouštím, tak připravuji i sobě přísný Boží soud.
Kéž nám Pán Bůh na přímluvu sv. Štěpána pomůže tyto skutečnosti rozumem přijmout, ať nám i nyní ve chvíli ticha přivede do srdce ty, kterým potřebujeme odpustit a kéž to, o čem jsme dnes uvažovali, nám Bůh pomůže i životem naplnit…