Slavíme dnes 3. neděli adventní a tato neděle bývá v církvi nazývána nedělí radostnou. Větší polovinu adventu máme již za sebou, Vánoce se nezadržitelně blíží. A to je jistě důvod k radosti. První i druhé čtení mluví o radosti, vyzývají k radosti. Ale nejde jenom o radost z dárků nebo z hezkých pohádek v televizi. Jde o to, aby to byla radost opravdová, hluboká, radost, která po svátku sv. Štěpána nezmizí.

Vypráví se, že velký básník Dante jednou pozdě večer zaklepal na klášterní dveře. Na otázku, co hledá, odpověděl: „Hledám radost!“ Kdo by ji nehledal?!

A přitom vidíme, že kolem nás ubývá lidí radostných, lidí šťastných. Někdo správně poznamenal, že sice v našich domovech každým rokem je větší pohodlí, ale také méně radosti a štěstí. Asi je to tím, že mnozí hledají štěstí a radost tam, kde není možné je nalézt. Opravdové štěstí a radost nespočívají v bohatství, v tučných bankovních kontech, luxusním automobilu či pohodlně zařízeném baráku. Kde tu opravdovou radost hledat?

Prorok Izaiáš v dnešním 1. čtení v prorocké řeči říká, že Ježíš přichází obvázat ty, jimž puká srdce.

Sv. apoštol Pavel v jednom ze svých listu podává důvod pravé radosti: „Pán je blízko.“ Tato blízkost je příčinou adventní i vánoční radosti, ale i radosti každého jiného dne: Ježíš je blízko nás.

Anděl Gabriel říká Marii: „Raduj se, milostiplná, Pán s Tebou!“ To, že je Ježíš s člověkem, to je důvod k radosti!

Maria s Ježíšem pod svým srdcem přichází k Alžbětě a Jan pod Alžbětiným srdcem vnímá Ježíšovu blízkost a radostí se pohne v jejím lůně.

Anděl řekne pastýřům: „Nebojte se! Zvěstuji vám velikou radost, radost pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel.“

Evangelium na jiném místě říká: „Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána.“ Boží blízkost nás naplňuje radostí. Bez Boha jsme smutní, nešťastní.

Potkal jsem před pár dny jednu moji známou a říkala, že čte knihu „Architekti kultury smrti“. Vyprávěla, jak je tou knihou překvapená. Marx, Freud, Nietzsche a mnozí další, kteří popírali Boha a měli velké JÁ a chtěli být spasiteli světa, jak žili, jak končili. Všichni, kteří se pokoušeli najít štěstí a radost na cestách, které odvádějí od Boha, nacházejí jedině smutek a bídu. Ti, kteří se odvrátili od Boha a pak třeba k němu zase cestu našli, dříve nebo později konstatovali, že mimo Boha není opravdová radost a štěstí. Najít Krista a přebývat v jeho přítomnosti znamená vždy novou a hlubokou radost a pokoj.

Tak ať máme Ježíše, ať ho máme nejen v rozumu, ale hlavně ve svém srdci – ve svaté Hostii, ve svatém přijímání. On – živý Ježíš v Eucharistii – je ten nejhlubší důvod radosti. On je opravdovým pramenem skutečné radosti, skutečného štěstí, skutečné jistoty, skutečného pokoje…