Hezký zážitek z uplynulého týdne: Udělali jsme si s ministranty o podzimních prázdninách výlet na bazén do Poruby. Asi se dvěma kluky jsme si tam dali malý závod v plavání. Když jsme doplavali na konec plavecké dráhy, tak jeden z kluků navrhl: „Plaveme zpátky!“ Byl tam nějaký člověk a povídá: „Kluci, ať taťku neuštvete!“ Nechtělo si mi nic mu vysvětlovat, tak jsem ho v tom nechal a říkal jsem si: „Vždyť přece kněz je takový duchovní taťka!“

Nicméně dneska k nám v evangeliu zaznívá Ježíšovo slovo: Nikomu nedávejte jméno ´otec´, nedávejte si říkat ´mistr´, nedávejte si říkat ´učitel´. Jenom jeden je váš Otec, jenom jeden je Mistr, jenom jeden je Učitel. Člověk si možná řekne: Tak to bude těžké. Knězi bych možná řekl jinak, ale jak budu říkat tátovi doma, jak budu říkat ve škole učitelům, jak budu říkat mistrovi ve fabrice?

Pán Ježíš tato slova sama o sobě nezakazuje. Tam jsou důležité okolnosti: Ježíš tyto své myšlenky říká v souvislosti s pýchou. On mluví o farizejích, kteří se ukazují, dělají ze sebe něco, co nejsou. Dělají ze sebe mistry, dělají ze sebe otce, dělají ze sebe učitele, ale v podstatě jsou kraslicí bez obsahu, jsou prázdnou skořápkou a v podstatě zavazejí, překážejí, zaclánějí skutečného Otce, skutečného Mistra, skutečného Učitele, kterým je Bůh.

Tady nejde o striktní zákaz používat oslovení „otec“, „učitel“, „mistr“. Ale spíše je to připomínka pro ty, kteří jsou takto oslovováni, aby nezapomněli, že je jediný Otec, jediný Učitel, jediný Mistr a všichni ti pozemští otcové, učitelé, mistři mají jediného Otce, jediného Učitele, jediného Mistra odrážet ve svém životě. Kdo si nechává říkat otec, učitel, mistr a neodráží, ale zaclání skutečného a jediného Otce, Mistra a Učitele – Boha, tak to ať si opravdu raději nechá říkat jinak.

To je obrovská výzva: Odrážet Boží otcovství, Boží mistrovství, Boží učitelství. Každý zde přítomný otec – ať už otec rodiny nebo otec duchovní – si má při těchto Pánových slovech uvědomit, že i jeho otcovství je odvozeno od toho vztahu, který pojí nejvyššího Boha Otce s jeho dětmi. Stejně tak každý mistr, ať už na pracovišti v továrně, nebo umělec, malíř či hudebník, ale koneckonců i každý z nás – každý kněz, otec, matka, učitel, student, babička, každý z nás má odrážet to Boží mistrovství, být mistrem svého oboru, ne nějakým ubohým a lenivým diletantem a šlendriánem. Podobně si můžeme klást otázku, jak by se změnil mravní stav národa, kdyby všichni učitelé v našem školství uvěřili a pochopili, že i oni jako učitelé se mají podílet na osnovách jediného Učitele, na jeho moudrosti a pravdě.

Budeme v příštím týdnu slavit slavnost Všech svatých. Budeme si připomínat všechny ty, kteří nezacláněli, kteří nebyli šlendriány, ale kteří věrně odráželi Boží otcovství, Boží mistrovství, Boží učitelství. Bude to pro nás výzvou…