Je dost možné, že z toho dnešního evangelia máme docela smíšené pocity. Pán Ježíš vypráví podobenství, ve kterém jakoby podporoval zjevnou nespravedlnost: Ti, kteří na vinici pracovali jedinou hodinu, dostali stejnou mzdu jako ti, kdo pracovali celý den.

Tak tam je důležité vnímat pozorně to evangelium už od samého začátku: Pán Ježíš tady nemluví o světské spravedlnosti, ale mluví o Božím království. Říká: „Nebeské království je podobné…“ A v této rovině opravdu platí myšlenka dnešního 1. čtení, kde Bůh říká: „Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému.“

Co tím podobenstvím Ježíš chce říct? Tou vinicí, na které se pracuje, je život v církvi. A Ježíš ve své dobrotě chce dát ten denár Božího království – nebo-li přijmout do nebe, do šťastné věčnosti – opravdu každého: Toho, kdo poctivě šlapal za Ježíšem od svého dětství i toho, kdo se třeba obrátí až skutečně v té poslední hodině, na smrtelné posteli. I toho chce Ježíš přijmout.

V té myšlence je veliká naděje, ale i veliké nebezpečí: Naděje je v tom, že Ježíš opravdu zve každého, že Ježíš zve i mě – ať už jsem v jakékoliv fázi života, ať už jsem za ním šlapal od dětství, nebo ať už jsem bloudil. Ježíš mě zve, i kdybych už byl opravdu v poslední hodině, v poslední fázi mého života.

Ale je v té myšlence i veliké nebezpečí: Někdo by si mohl říct: Tak ono vlastně stačí obrátit se v té poslední hodině, na smrtelné posteli. Já si budu žít, jak chci a na smrtelné posteli se obrátím a Pán Bůh mě přijme jako toho, kdo za ním šel odmalička.

Tak bych vám k tomu chtěl říct i jedno moderní podobenství. Tak tam je důležité vnímat pozorně to evangelium už od samého začátku: Pán Ježíš tady nemluví o světské spravedlnosti, ale mluví o Božím království. Říká: „Nebeské království je podobné…“ A v této rovině opravdu platí myšlenka dnešního 1. čtení, kde Bůh říká: „Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému.“

Co tím podobenstvím Ježíš chce říct? Tou vinicí, na které se pracuje, je život v církvi. A Ježíš ve své dobrotě chce dát ten denár Božího království – nebo-li přijmout do nebe, do šťastné věčnosti – opravdu každého: Toho, kdo poctivě šlapal za Ježíšem od svého dětství i toho, kdo se třeba obrátí až skutečně v té poslední hodině, na smrtelné posteli. I toho chce Ježíš přijmout.

V té myšlence je veliká naděje, ale i veliké nebezpečí: Naděje je v tom, že Ježíš opravdu zve každého, že Ježíš zve i mě – ať už jsem v jakékoliv fázi života, ať už jsem za ním šlapal od dětství, nebo ať už jsem bloudil. Ježíš mě zve, i kdybych už byl opravdu v poslední hodině, v poslední fázi mého života.

Ale je v té myšlence i veliké nebezpečí: Někdo by si mohl říct: Tak ono vlastně stačí obrátit se v té poslední hodině, na smrtelné posteli. Já si budu žít, jak chci a na smrtelné posteli se obrátím a Pán Bůh mě přijme jako toho, kdo za ním šel odmalička.

Tak bych vám k tomu chtěl říct i jedno moderní podobenství. Také se jmenuje „O dělnících na vinici“:

Jeden hospodář vyšel hned ráno najmout dělníky na svou vinici. A každou hodinu přicházel znovu a znovu a najímal další. Pokaždé se našel někdo, kdo jeho nabídku přijal. V jedné putyce u cesty seděli lidé. I tam zaslechli hlas pána vinice, který zval k práci další dělníky. Byl tam ovšem mezi nimi jeden chytrák, který řekl: „Nebuďte hloupí! Pán vinice je dobrý. Stačí, když budeme pracovat poslední hodinu – všem dá stejně.“ A seděli v putyce dál. A pán vinice opravdu přicházel a každou hodinu najímal nové dělníky. Ale onu poslední hodinu před setměním byli chlapi v putyce už tak „líznutí“, že jeho hlas ani neslyšeli.

Čekat na obrácení v poslední hodině je příliš velké riziko. Bůh se o člověka uchází do posledního okamžiku. Ale člověk může být tak zasekaný ve zlu, že v té poslední chvíli vlastně už ani Ježíšův hlas slyšet nebude chtít. Čekat na obrácení v poslední hodině je příliš velké riziko.

Ale platí to i opačně. Pracovat na té Pánově vinici, žít s Ježíšem poctivě už odmalička – to je obrovská výhoda. Kdo byl najatý na práci už ráno, tak měl jistotu mzdy, měl jistotu, že večer přinese rodině výdělek, ze kterého ta rodina bude žít. Kdo ráno najatý nebyl, žil v nejistotě, žil ve strachu, že večer domů nepřinese nic a kolikrát skutečně ani nic večer nepřinesl. A platí to i v duchovní rovině: Kdo se chce obrátit v poslední hodině, ten celý život bude žít v nejistotě, jestli se mu to podaří, jestli se opravdu nemine cílem – a možná se jím opravdu mine! Ale ten kdo tady a teď ví, že je svým životem na té Boží straně, že má čistou duši, že je v milosti posvěcující, že pracuje na té Boží vinici, ten má jistotu, že když se nezkazí, když vytrvá, když z té vinice neuteče, tak ten denár Božího království je jeho. Kéž mezi tyto šťastné patří každý z nás. Začít je možné i teď…