To je zase tak výmluvné evangelium! Ježíš se ptá učedníků, za koho jej lidé pokládají, a teď slyší různé názory a jako by ho to ani nějak moc nezajímalo, míří přímo k učedníkům: Za koho mě pokládáte vy?

Tak to známe dobře. I my bychom Pánu Ježíši mohli tlumočit různé názory, názory lidí světa na Boha, na církev, na to nebo ono v církvi, v křesťanském životě. Ale ta Ježíšova otázka bude mířit přímo do jádra naší bytosti: A co ty? Jak to vidíš ty? Kým jsem pro tebe osobně? To je strašně důležitá otázka: Kým je Ježíš pro mě, co to pro mě znamená, kam až ho pustím ve svém životě, co mu ještě dovolím a co už ne… Totiž jestli opravdu s Petrem vyznávám, že Ježíš je Boží Syn, a jestli si zároveň jedu v životě po svém, tak možná mi pak i dojde, že buďto jsem komediant, anebo opravdu nezbývá, než změnit život.

Ježíš Petrovi na toto vyznání říká: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův…“ Blahoslavený – to znamená šťastný. Jsi šťastný, že to víš, jsi šťastný, že to přijímáš, jsi šťastný, že to žiješ. Je šťastný, kdo to uznává, kdo to žije, pro koho Ježíš se vším všudy a naplno je Božím Synem.

Chtěl bych tuto myšlenku promítnout do aktuálního dění: V těchto dnech se hovoří o dvou velkých evropských městech – o Londýnu a Madridu. V každém se cosi děje. Londýn musel čelit nenadálému a nepochopitelnému násilí a chaosu, kdy mladá generace začne z ničeho nic loupit, ničit, rabovat, zapalovat a tamní společnost vlastně ani neví, proč se to děje a co je toho příčinou. A proti tomu stojí pohled k hlavnímu městu Španělska – k Madridu, kde přes milion mladých křesťanů prožívá pokojné, hluboké a inspirující setkání se Svatým otcem, a to ve znamení víry v Boha a v síle Ducha Svatého. Dva tak kontrastní proudy v dnešním světě.

Připomíná to myšlenku, kterou blahoslavený papež Jan Pavel II. vyslovil už na prahu třetího tisíciletí, že totiž světu se nabízejí dvě perspektivy. Dvojí buď anebo, na kterém závisí bytí a nebytí naší planety. Svět se může z Boží vůle a s naším přispěním stát kvetoucí zahradou, ale může se stát i hromadou trosek. Bůh je pramen života a požehnání, zatímco popření Boha znamená nástup model, chaosu, zániku a smrti. Už ve Starém zákoně je řečeno: Lide, vyber si, kam chceš. Vyber si požehnání nebo kletbu, vyber si život nebo smrt. Každý, kdo zůstane věrný Pánu, bude požehnán – on i jeho rodina. Ten, kdo ho popře a odvrátí se od něj, jde vstříc chaosu, prázdnotě, zániku a smrti.

A tak provázejme svými modlitbami i ty 3000 mladých z naší země, zvláště ty 3 mladé lidi z naší farnosti, v tom velkém moři naděje při madridském setkání. Oni se tam přijeli posílit ve víře, ve svém rozhodnutí pro Krista. Ty statisíce mladých z celého světa jsou tam svědectvím, že i když se je ďábel rafinovaně a ze všech sil snaží dostat na svou stranu, Ježíš je silnější a pekelné brány jeho církev nepřemohou. Mohl jsem i já v uplynulém týdnu se třemi mladými lidmi z naší farnosti udělat zkušenost, že Ježíš je v jejich životech mocnější než pekelné brány. Jsou to věci i svým způsobem osobní, je těžko o nich mluvit od ambonu. Ale mohu vám říct, že se mi nad nimi tak trochu zatajil dech.

A tak ať nás i toto dnešní naše rozjímání povzbudí, ať i pro nás je Ježíš opravdu Mesiáš – Boží Syn, ať je každému z nás jasné, kam patří a na které straně toho bojiště o budoucnost světa chce nasadit své síly. Ať i to následné vyznání víry, které po každém nedělním kázání následuje, vyslovíme nejen hlasem, ale celým srdcem, celou duší a z celé své síly…

Podle myšlenek P. Vojtěcha Kodeta a Mons. Josefa Hrdličky