Dnešní druhé čtení mluví o lidech, kteří upadli do neposlušnosti. To je něco, co nejednoho člověka naježí: Proč mám Boha poslouchat, proč si nemůžu udělat po svém, proč Bůh se mnou manipuluje, proč Bůh se mnou „šachuje, proč mi Bůh něco přikazuje, proč mi Bůh něco zakazuje, proč mě Bůh k něčemu vede, já si chci žít po svém, já si chci žít tak, jak já to uznám za vhodné…

Mohli bychom na tuto otázku nahlížet z různých zorných úhlů: Chci vám dnes zase nabídnout pouze jeden jediný pohled, a to skrze myšlenky Maxe Kašparů z knihy Malý kompas víry:

Když si koupíte automatickou pračku, zaručeně obdržíte návod k jejímu provozu, aby chod stroje byl dlouho čistý a bezporuchový. K novému automobilu vychází z továrny i řada poučení, jak udržovat vůz v čistotě, dbát o údržbu motoru a jak nezamořovat výfukovými plyny okolí. Návod píše vždy konstruktér. Ten svému dílu rozumí nejlépe.
Člověk, který je dílem nekonečného Boha, dostal od svého Konstruktéra také návod. Ten ovšem nevypadne při porodu z porodních cest za novorozencem, ten je Bohem daný v Bibli. Jmenuje se Desatero Božích přikázání. Je to deset moudrých rad, jak nezamořovat své lidské nitro, vztah k druhým lidem a Bohu.
Bylo by bláznovství, kdybychom porouchanou pračku opravovali podle návodu očního optika nebo nepojízdné auto podle rad učených gynekologů. Vždy, pokud nejsme pošetilí, hledáme radu odborníka.
Kam se však obrátí člověk, kterému se porouchal vnitřní svět? Který není schopen plynulé životní cesty? Kterému chybí smysl života? Který ztratil všechnu naději? Pokud to sleduji, žádá v takových případech prostřednictvím časopisů o radu herce, zpěváky, sportovce. Čím slavnější hvězda pop music, tím více dostává dopisů o poskytnutí rady, jak v životě dál.
V lepším případě se člověk, stojící ve vážné životní situaci, obrací na lékaře, psychiatra nebo psychologa. Je to moudřejší než hledat radu u bubeníka slavné skupiny Nic moc, ale přesto jde vždy jen o radu lidskou, krátkodobou, zatíženou samotným poradcem, jde o radu odbornou, ale bez znalosti nejtajnějších komnat a zákoutí lidského já.
Takovou pomoc nabízím těm, kteří nemohou nebo nechtějí jít do Ježíšovy poradny, k Bohu, který je dokonalým znalcem našich problémů.
Vraťme se ještě na chvílí k automatické pračce a novému autu. Proč u nich, dokonale konstruovaných výrobků, dochází k poruchám?
Velice často je to tím, že se nedodržují zmíněné návody. Dáte-li do pračky více prádla, než je doporučeno, pokazíte ji. Když natankujete do benzínové nádrže naftu, olej nalijete do chladiče a vodu do rychlostní skříně, auto poškodíte.
Udělali jste hřích proti moudrému návodu. Hřích proti samotnému dílu. Některý čtenář se nyní zarazí a řekne si, jak nemoderní slovo jsem použil. Co je to hřích?
Více než slovo, které je cítit muzeem a staromilstvím. Současnému člověku je to slovo k smíchu. Asi proto, že mu nerozumí.
Těm, kterým moc záleží na tom, aby pojem hříchu nebyl, tvrdí, že hřích už dnes neexistuje. A pokud neexistuje, není potřeba se ho bát, není nutné se před ním varovat. Ono totiž na propagaci neexistence hříchu se dá dost vydělat. Představte si člověka, který vydělává na vaší nemoci. Tomu nejde o to, abyste byli zdraví. Nebude proti vaší nemoci nic dělat. Popře ji. Takoví popírači nemocí jsou stejně nebezpeční jako popírači hříchů. Hříchu se dopouští každý, kdo jedná proti návodu konstruktéra: Můžete mít vlastní rozum, nerespektovat ani automechanika, ani Boha. Ale vždy to bude k vaší škodě…