I dnes jsme slyšeli Ježíšovo podobenství a přímo z Ježíšových úst také jeho výklad. Toto podobenství je příběhem z běžného života. I římské právo vyjmenovávalo tresty pro člověka, který by úmyslně zaplevelil cizí pole.

Co to byl ten koukol: Má botanické jméno jílek mámivý. Jde o trávovitou rostlinu, která v čase klíčení a růstu je k nerozeznání podobná obilí. Teprve později se odliší plochým klasem a šedým zrnem, které je jedovaté. Dostane-li se do mouky a do potravy, působí závrať a omámení. Navíc má velmi rozvětvené kořeny a ty podrůstají kořínky obilí. Chtít ten koukol pak vytrhávat, znamená poničit i obilí.

Co nám Ježíš chce tímto podobenstvím říct:

Chce nás upozornit, že opravdu existuje Boží nepřítel, který na poli světa rozsévá plevel, rozsévá zlo. Mnozí v jeho existenci nevěří, odsunuli jej k hejkalům a Krakonošům a ostatním strašidlům a ďábel se směje. Čím víc lidé v něj nevěří, tím víc se ve světě šíří zlo. Není to zajímavé? Ježíš nám říká: Nepodcenit existenci a působení Zlého. První lidé podcenili a špatně to dopadlo.

Další věc, na kterou Ježíš upozorňuje, je také moc důležitá pravda: Snadnější, než trhat plevel, je bdít a nedovolit Zlému, aby plevel zasel. Všimněme si: Ježíš říká, že nepřítel nasel plevel, když lidé spali. Ne že bychom v noci nemohli spát nebo dát si „dvacet“ po obědě. Ale tady jde hlavně o ten duchovní spánek: Když člověk duchovně spí, když je mu jedno, co se kolem děje, tehdy Boží nepřítel zasévá. Je třeba bdít. To platí ve výchově dětí a vnoučat a platí to i pro naše osobní životy.

Platí to ve výchově dětí a vnoučat: Jednodušší je bdít, aby zlý nezasel, než se pak s problémy těžce potýkat. Jak je důležité, aby rodiče věděli, kde jejich děti jsou, s kým a jak tráví svůj volný čas, jací jsou jejich kamarádi, co jejich děti čtou, na co se dívají v televizi, co dělají na internetu…

Jedna babička před časem říkala: „Víte, pane faráři, ti mladí jsou dneska ve škole tak přetěžováni. Ten můj vnuk přijde ze školy domů a hned pouští počítač a pořád tam na internetu cosi hledá do školy…“ A on ten vnuk měl monitor otočený od dveří a babička, kdykoliv za ním přišla, než „doťapkala“ od dveří k počítači, tak na tom monitoru už opravdu byly věci do školy…

Platí to i pro nás dospělé: Jednodušší je bdít, aby zlý do nás nezasel, než se pak s problémy těžce potýkat. A platí to samozřejmě zvláště o návykových záležitostech. Je jednoduší s kouřením nezačít, než se pak z toho léčit. Je jednodušší být opatrný na alkohol, než prožít protialkoholní léčení. Je jednodušší drogu nezkusit, než se dostat do závislosti. Je jednodušší nic si nezačínat s výherními automaty, než se pak stát gemblerem. I pornografie je otázka závislosti. Dneska doktoři psychiatři nám řeknou naprosto přesně, kde v mozku se ty věci ukládají. Je jednodušší nebýt zvědavý než pak neumět bez těch věcí být a hodiny a hodiny jako otrok u nich trávit a neumět se odtrhnout.

Ďábel zasévá, když lidé spí. A přitom někdy k té bdělosti stačí tak málo. Možná pro pousmání (je to taková „prkotinka“): Říkal jsem před časem jedné mojí známé, že mám takovou slabost: Když se dostanu k sušenkám, tak u nich dokážu vydržet tak dlouho, až už prostě nejsou. A ona mi na to krásně odpověděla: „Jestli by nebylo lepší kupovat menší balení…“ Někdy opravdu stačí k té bdělosti maličkosti: Koupit menší balení, otočit monitor ke dveřím, dětem do počítače nainstalovat rodičovský filtr, aby se tak úplně ke všemu nedostaly, v předmanželských vztazích být spolu sami, ale ne o samotě – tak, aby kdykoliv kdokoliv mohl přijít. Nebo vám ještě poradím jednu jednoduchou věc, jak dětem zhnusit kouření: Jednoduchá a účinná věc. Zažil jsem to, když jsem chodil do 3. třídy a ještě dneska se mi z toho „zvedá žaludek“: Paní učitelka tehdy přinesla do třídy cigarety a vatu. Jednu cigaretu si zapálila, jedenkrát potáhla a obsah toho, co se jí takto dostalo do těla, pak do té vaty vydechla. Ukázala nám hnusný, žlutý, smradlavý flek, který zůstal z pouhého jednoho natáhnutí cigaretového kouře. Pak to nechala kolovat po třídě. Mohli jsme vidět, co kuřák do sebe ukládá, mohli jsme si k té vatě čichnout. Ještě teď se mi z toho „zvedá žaludek“ a od té doby jsem nikdy nepocítil ani nejmenší touhu zkusit si kouření. Můžete to dětem ukázat taky…

Kolik je jednoduchých věcí a možností, jak bdít, aby ten zlý nenasel. A je to mnohem jednodušší, než nechat ho zasít a pak se z toho léčit a těžce se s tím potýkat.

Možná cítíme, že některé oblasti se nás nedotýkají. A některé zase možná ano. Tak můžeme pouvažovat, jak konkrétně Boží slovo dnešní neděle zachytit a naplnit – ve svých životech, v životech dětí a vnoučat. Ať nám Pán v tom žehná…