Milé děti,
když jsme začínali přípravu na 1. svaté přijímání, vyprávěli jsme si o jednom svatém chlapci – o svatém Dominiku Saviovi. Vzpomenete si ještě, jaké si tento chlapec dal heslo, když se dověděl, že půjde k 1. svatému přijímání? … Ano, bylo to heslo „Srdíčko jako svatostánek“. Vyprávěli jsme si o tom, co to znamená a vy sami jsme se o to také snažili, abyste byli čistí od hříchů, abyste byli vyzdobeni dobrými skutku, aby k vám Pán Ježíš přišel dnes rád. Tak co? Máte dnes srdíčko jako svatostánek? Bude Pánu Ježíši u vás dobře? …
Dnes – v den vašeho prvního svatého přijímání – vám chci přečíst, jak den svého prvního sv. přijímání prožil právě sv. Dominik Savio:

Nik našel kostelní dveře ještě zavřeny. Vadí to? Nevadí. Nik si klekne na schody u dveří, sepne dlaně a skloní rozcuchanou hlavu. Maminka mu ji sice učesala, vlasy navlhčila vodou, aby lépe držely, ale cestou mu do nich vjel větřík a shodil mu kštici do čela. Ani to nevadí. Hlavně, že pod čelem jsou myšlenky pěkně uspořádané. Řadí se jedna ke druhé jako vojáci a už pochodují zpod čela na rty. Až se Nikovi pusa pootevřela, jak se mu z ní derou slova. Dominik vjede rukou do kapsy – tužku, honem, aby se mu ty pěkné myšlenky neztratily. Zapíše si je. Na první stránku do nové modlitební knížky. Nik píše. Ani si neuvědomuje, že si bezděky sedl na paty. Trochu si při psaní pomáhá i jazýčkem, který mu horlivostí povyběhl z pusy.Na čisté stránce knížky se objevují slova:
PŘEDSEVZETÍ:
Budu chodit často ke zpovědi a k sv. přijímání.
Budu vždy světit neděle a svátky.
Za své nejlepší přátele chci mít vždy Pána Ježíše a Pannu Marii.
Raději smrt, nežli hřích!
Znovu si přečetl, co napsal. Pak vložil tužku do kapsy a knížku zavřel. Tak a je to. Černé na bílém. Smlouva. Nik dá Pánu Bohu předem jako dárek tato předsevzetí. A Pán Bůh mu dá sílu, aby je dodržel. Nik dá Pánu Bohu své srdíčko jako zlatý domeček a Pán Bůh mu dá do domečku svého Syna, Pána Ježíše. A budou navždy přáteli. (Marie Holková – Čao, Niku!)

Tak co, zapamatovali jste si ta předsevzetí? Schválně: Zkusme si je zopakovat. …
Vidím, že předsevzetí jste si zapamatovali. Abyste je nezapomněli, tak dnes po mši svaté dostanete ode mě takový zvláštní lístek: Budou na něm napsána právě ta předsevzetí, která si dal sv. Dominik Savio:
Budu chodit často ke zpovědi a k sv. přijímání.
Budu vždy světit neděle a svátky.
Za své nejlepší přátele chci mít vždy Pána Ježíše a Pannu Marii.
Raději smrt, nežli hřích!

Pod těmi předsevzetími bude dnešní datum a pak tam bude jedna asi pěticentimetrová čára. Co myslíte, na co ta čára tam bude? … Ano – je na podpis. Jestli chcete sv. Dominika napodobit, můžete podepsat stejnou smlouvu, jako on. Chci říct jednu důležitou věc: Nikdo tu smlouvu podepisovat nemusí. Když ji vyhodíš, nic se nestane. Ale stejně budu mít radost, když pak někdo z vás za mnou přijde a řekne: „Já jsem tu smlouvu podepsal.“ A hlavně z toho bude mít radost Pán Ježíš.
A ještě něco vám chci říct: Dominik si ta předsevzetí dal, podepsal je, opravdu je dodržel a dneska je Pánu Bohu v nebi moc a moc blízko. Vzpomínám si, jak při jedné přípravě přišla řeč taky na peklo a jeden z vás krásně před všemi řekl: „To bych raději život obětoval, jenom abych se tam nedostal!“ No – obětovat život, to Pán Ježíš po většině lidí nechce. Ale chci vám říct jedno:
Budu chodit často ke zpovědi a k sv. přijímání.
Budu vždy světit neděle a svátky. (Tzn.: Budu chodit za Pánem Ježíšem do kostela.)
Za své nejlepší přátele chci mít vždy Pána Ježíše a Pannu Marii.
Raději smrt, nežli hřích!
Kdo tu smlouvu podepíše a opravdu ji dodrží, tomu mohu slíbit, že do nebe jednou přijde. A to už stojí za to…