Kdo zná kroniku života prvních křesťanů – Skutky apoštolů, ten ví, že v této knize je maličká zmínka o tom, jak pohanští Athéňané měli, mimo jiné, postaven také oltář, který byl zasvěcen „neznámému bohu“. Kdybychom v dnešní době my – křesťané – chtěli udělat něco podobného, možná bychom jako neznámému Bohu mohli postavit oltář třetí božské osobě – Duchu svatému. Často o něm slyšíme, snad se k němu i modlíme, ale co vlastně o něm víme?

Nejprve tedy se zamysleme nad tím, kdo to vlastně je Duch svatý. Velmi výstižně to říkával jeden zkušený kněz – P. Josef Olejník: Duch svatý je Láska, kterou miluje Otec Syna a Syn Otce a ta Láska je tak veliká, že se stává osobou.

Jak Duch Svatý působí? V dnešním prvním čtení jsme slyšeli, že když Duch Svatý sestoupil na apoštoly, ozval se silný hukot, jako když se žene silný vítr. Víme, že silný vítr dává do pohybu věci. Duch Svatý dává do pohybu lidi – jako zosobněná síla Boží.

Už na počátku církve: Ustrašený hlouček apoštolů sedí v místnosti, závora na dveřích – jde jim o krk. A najednou sestoupí Duch svatý a oni ztrácejí jakýkoliv strach. Vyjdou ven a hlásají Krista. A to, co se stalo pak, se naprosto vymyká běžnému dění: Petr vyjde kázat a po jednom kázání se obrátí 3 tisíce lidí, po druhém kázání 2 tisíce. To nebylo v lidských silách! A když si ještě uvědomíme, že zhruba 300 let tato „církev v plenkách“ byla pronásledována (od samého počátku své existence měla 300 let nůž na krku!), a za těch 300 let v těchto poměrech se jenom v Římské říši hlásilo ke křesťanství 7 milionů křesťanů (a nebyli to jenom matrikoví katolíci!), pak si těžko můžeme dovolit pochybovat o existenci Ducha svatého, který bývá označován jako „Boží Síla“. Kdyby církev stála jen na lidech, už tehdy – na počátku – se musela sesypat jako domeček z karet.

Jiný příklad – z dějin: Když byl papežem zvolen Jan XXIII., bylo z toho velké zklamání. Měl tehdy 77 let. Proč ho volili?! Takový dědeček a má vést církev! Ano, tělem byl starý. Ale byl to muž Ducha. Ducha a modlitby. Jaké bylo zděšení mezi kardinály, když tento dědeček se rozhodl svolat koncil! „Svatý Otče, na co koncil? K čemu to bude dobré?“ – „K tomu:“ Šel a otevřel okno. Nastal mírný průvan, vydýchaný vzduch se vyměnil a on říká: „V církvi je mnoho ztuchlého. Je potřeba vyvětrat.“ A jak jsme dnes tomuto dědečkovi za II. vatikánský koncil vděčni! Nebýt jej, tak se možná ještě dneska mše svatá sloužila zády k lidu a pouze latinsky. Dědeček – muž Ducha svatého.

Duch Svatý dává do pohybu i v dnešní době. Právě včera jsme prožili krásný koncert hudební skupiny „Paprsky“. Třicet mladých lidí z celé Moravy a Slezska (a jeden z Prahy) co 3 týdny vyjíždějí do farností svým nadšeným zpěvem i radostným humorem ukazovat krásu Krista, krásu života z víry. Nebo myslím na vyprávění jednoho člověka: „Co mě přivedlo po čtyřiceti letech ke zpovědi? Stál jsem vzadu v kostele a viděl jsem děti, jak se připravují na první svatou zpověď. Říkal jsem si: Copak asi mohou mít za hříchy? Kdybys šel ty – to by bylo jiné! A tak když jedno takové dítě odcházelo ze zpovědnice, nedalo mi to a šel jsem taky…“ Vanutí Ducha… Duch svatý vane i dnes…

Mám to sám vyzkoušené a nedám na Ducha Svatého dopustit. Kolikrát se mi třeba stalo, že jsem si připravil nějakou promluvu a přišel jsem k oltáři a zjistil jsem (třeba při pohřbech), že složení lidí je úplně jiné, než jsem očekával, že prostě to, co mám připraveno „nesedne“. Tak: „Duchu Svatý, ať mám z čeho vařit!“ A nakonec jsem mluvil o něčem úplně jiném. Naposledy prvního června. Měl jsem mši svatou v Hlubočci. Měl jsem připraveno zakončení životopisu bl. papeže Jana Pavla II. a po mši svaté pobožnost k Srdci Pána Ježíše. Úmysl mše svaté nebyl zadaný, a tak paní kostelnice přišla s tím, že je to Mezinárodní den dětí, tak že by mše svatá mohla být za děti z Hlubočce. Měl jsem z toho radost. Ale co jsem nečekal, bylo to, že na tu mši svatou přišlo tolik dětí – zvláště těch maličkých – tříletých, pětiletých, i takových, co do kostela běžně nechodí. Měl jsem z toho radost, ale co teď? To, co jsem měl připravené, by k takové mši svaté vůbec „nesedlo“, něco si připravit už nebyl čas, tak: „Duchu Svatý, pomož!“ A Duch Svatý pomohl. Nakonec z toho byl nádherný rozhovor s dětmi a mše svatá zvláště pro ně. Duch Svatý působí. I dnes.

Všimli jste si, že někde na střechách mívají lidé plechové korouhvičky? Když zavane vítr, korouhvička se otáčí po jeho směru. Ovšem má to dvě podmínky: Musí zavanout vítr a korouhvička nesmí být zrezavělá. Jak už jsem řekl: Duch svatý vane i dnes. Jestli se otočíme po jeho směru, to už bude záležet na nás – na tom, zda-li budeme či nebudeme duchovně rezaví. Ale i tu rez umí Duch Svatý odstranit a promazat. Prosíme o to…