V dnešním 2. čtení zaznívá moc důležitá myšlenka, že totiž všichni jsou hříšníky, nedostává se jim Boží slávy, ale z Boží dobroty zdarma docházíme ospravedlnění.

Budeme tady dneska uvažovat nad dvěma tekutinami, které člověka ospravedlňují, a to nad krví a nad vodou.

Víme, jak vzácnou tekutinou je krev, jak často se mluví o dárcovství krve. Když daruješ krev, můžeš zachránit život. Dnešní druhé čtení nám připomnělo jedno mimořádné dárcovství krve, připomnělo nám, že Ježíš za nás daroval svoji krev na kříži a ta krev nám darovala ne pár let života tady na zemi, ale tou Ježíšovou krví jsme vykoupeni a ospravedlněni pro celou věčnost. Mše svatá je zpřítomněním oběti Pána Ježíše na kříži a jistě je moc dobře, když člověk v té chvíli, kdy kněz pozvedá v rukou kalich s krví Ježíšovou, padne na kolena a se zatajeným dechem si připomene: Ano, tady je mimořádné dárcovství krve, tady je ta krev, která i pro mne stéká z kříže, tady je krev, která i mě očišťuje, ospravedlňuje, otevírá mi věčnost s Ježíšem. Tak to je ta první tekutina, která nás hříšníky ospravedlňuje: Ježíšova krev.

Tou druhou tekutinou je voda. Dostaly se mi do rukou hezké myšlenky Maxe Kašparů, o které se chci teď s vámi podělit:

Voda nás provází od početí až ke hrobu. Od vody plodové, kojenecké, minerální, přes vodu 
říční a kolínskou, až k vodě v botách, koleni a na plících. Pro život duchovně mrtvých 
stačí vody dvě: ve křtitelnici jako materie očištění a v slzách jako substance pokání.

(Max Kašparů – Šum z pěn)

Tak i ty slzy člověka vnitřně pročisťují. Kdo někdy plakal nad svými hříchy, ví, o čem mluvím. Ale je jedna jedinečná voda, která jedinečným způsobem člověka očišťuje a ospravedlňuje – a to je voda křtu. Pán Ježíš nám skrze krev prolitou na kříži otevřel cestu ke křestnímu prameni. Právě tou vodou křtu jsme se stali Božími dětmi. Skrze křest už v tomto životě jsme v Boží dlani a otevírá se nám celá věčnost.

Chvíle našeho křtu byla nesmírně vzácná. Určitě tak jako známe datum svých narozenin, měli bychom znát datum svého duchovního narození, datum svého křtu. Proto v rámci přípravy na 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a Metoděje máme prožít tento rok jako ROK KŘTU, jako rok, ve kterém si budeme připomínat nejen kdy jsme byli pokřtěni, ale hlavně co se s námi v té chvíli stalo, co nám bylo křtem nabídnuto a darováno.

A tak jak už jste si mohli přečíst ve farním časopise, vyrobíme si v naší farnosti tzv. Křestní knihu. Dnes po mši svaté dostanou všechny děti a mládež kartičku, kterou si odnesou k vyplnění domů a na kterou doplní své jméno a datum křtu. Vyzvedněte si ji, prosím, i pro miminka a malé děti. Kdo přesné datum křtu nezná, může se podívat doma do potvrzení o křtu nebo si zatelefonovat na faru, kde byl pokřtěn a datum křtu takto zjistit. Vyplněné kartičky přineste, prosím, příští neděli na mši svatou. Podle data křtu si ty kartičky nalepíme do zvláštní knihy a v rámci každé nedělní mše svaté si pak podle této knihy a nalepených kartiček připomeneme ty děti a mládežníky, kteří v následujícím týdnu budou slavit výročí svého křtu. Všem, kteří v křestní knize budou mít svoji kartičku se jménem a datem křtu, vždy v neděli před jejich výročím k výročí poblahopřejeme a dostanou malou sladkost a malou upomínku. Bylo by hezké pak také v rodinách toto výročí křtu oslavit podobně jako slavíme své narozeniny. Budeme si tak alespoň s dětmi a mládeží po celý rok uvědomovat, jak významnou chvíli jsme v okamžiku svého křtu prožili (byť si na to většina z nás nepamatuje). Nicméně i my dospělí můžeme a máme výročí svého křtu slavit jako veliký svátek. Je co oslavovat.

Tak uvažujme nyní chvíli nad těmi dvěma tekutinami, které nás hříšníky ospravedlňují a poděkujme za ně: Poděkujme za Ježíšovu krev prolitou na kříži a zpřítomňovanou při každé mši svaté a poděkujme také za vodu – za vodu křtu i za vodu slz lítosti. Kéž tato voda i dnes očišťuje a přivádí k ospravedlnění…