Na začátku dnešního úryvku evangelia k nám zaznělo: Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. A my si máme dnes s Učící se církví trošku víc povyprávět právě o tom, co Pán Ježíš učil o vztahu křesťana k majetku.

Nejprve co nás Ježíš učí svým životem: Narodil se v chlévě, spal v cizích jeslích, neměl, kam by hlavu složil, kázal z cizí lodičky, jel na cizím oslátku, zemřel mezi nebem a zemí na kříži, pohřben byl v cizí hrobce… I z jeho učení se na první pohled zdá, že byl zapřísáhlým nepřítelem majetku: „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ „Spíše projde velbloud uchem jehly než bohatý vejde do Božího království.“ Běda vám, boháči, už máte své potěšení!“ „Jdi, prodej všechno, co máš a rozdej to chudým, pak přijď a následuj mě!“ „Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?“

A přece Ježíš nebyl nepřítelem majetku a hmotných věcí, nebyl hlasatelem nějakého ponurého křesťanství. Uměl se radovat, uměl jíst a pít a chodit na hostiny, dokonce na jedné takové hostině rozmnožil víno, aby se lidé měli dobře, přijal pomazání drahocenným olejem…

Ježíš nebyl nepřítelem majetku. Ale upozorňoval na jedno nebezpečí. Upozorňoval na úskalí, že majetek se pro člověka může stát nebezpečným bohem. Že může přijít chvíle, kdy majetek přestane sloužit člověku a kdy člověk začne sloužit majetku a v té honbě za majetkem mu začnou unikat daleko podstatnější věci a utrpí tím vztah k člověku i k Bohu.

To vidíme kolem sebe: Kolik lidí, kteří už mají všeho dost, jsou tak zajištění, že už nepotřebují ani Boha! Nebo kolik rodičů, kteří se pachtí za mamonem, raději koupí dítěti nějaký nákladný dárek, než aby mu věnovali svůj čas! Kolik lidí, protože zbohatli, přestali vnímat obyčejné lidi kolem sebe a jejich potřeby, přestali vnímat bídu bližního! Tak před tím chce Ježíš varovat.

Ježíš nemá nic proti rozumné míře osobního majetku. Ale chce člověka uchránit toho, že majetek se pro něj stane bohem a zatemní daleko důležitější skutečnosti. Tak to je výzva i pro nás: Když si pořídíme něco nákladnějšího – nějaké auto, plazmový televizor,… – vždycky bychom si měli položit otázku: Co dáš na tu druhou misku vah? Jak ukážeš Bohu, že on je pro tebe ten nejdůležitější, jak ukážeš člověku vedle tebe, co pro tebe znamená, jak se postavíš k bídě ve světě?

Je dobře, když se člověk odmalička otužuje. Nebude tolik náchylný k nemocem. A je dobře odmalička se otužovat i v otázce těch hmotných věcí. Hodně starostí si tak člověk v životě ušetří. Nemusím mít všechno a nemusím mít všechno hned. Kolik lidí se neumí ovládat, neumí čekat, chtějí všechno a všechno hned a napůjčujou si ve statisících a milionech a pak už se nemají na co těšit, jenom dřou a splácejí celý život nebo ztratí práci a ztratí schopnost splácet a přijde exekuce, a… škoda řečí. Víme jak to bývá.

Zkusme se otužovat i my: Nemusím mít všecko a nemusím mít všecko hned. A když si pořídím něco nákladnějšího, nezapomenu se zeptat: Co dám na tu druhou misku vah? To jsou impulsy, které i nyní můžeme nechat proudit svým nitrem.