Kdybych se vás zeptal, o čem bylo dnešní 1. čtení, ti pozornější z vás by možná odpověděli: Bylo o tom, že se máme dělit o svůj chléb, o svůj oděv, že máme umět pomoct svému bližnímu, který je v nouzi… To ale není celé. Je tam ještě jedna věta, která je moc důležitá: „Tehdy budeš volat a Hospodin Ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: Zde jsem!“

To je moc důležité. To je vlastně výpověď Božího slova, že soucit nad lidskou potřebou, nad lidskou bídou, soucit, který je projevený konkrétními skutky, je něčím, co otvírá Boží sluch našim prosbám.

Abychom pochopili to dnešní první čtení, je dobré znát jeho historické souvislosti: Když se lidé vrátili z Babylónského zajetí, tak prožívali – řečeno slovníkem mladých – „velkou depku“. Zdálo se, že Bůh jejich posty nepřijímá, jejich modlitby neslyší. Lidé říkali: „Proč se postíme, proč se modlíme, když Bůh na to nedbá?!“ A na to Bůh skrze Izaiáše lidem říká: Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům, obleč nahého, pomoz bližnímu… Tehdy budeš volat a Hospodin Ti odpoví, křičet o pomoc a on ti řekne: Zde jsem!“

Takže řečeno jinak: Jestliže člověk vidí bídu bližního a projevuje ve svých skutcích vůči těmto lidem milosrdnou lásku, je to něco, co otevírá Boží sluch a Boží srdce našim modlitbám, našim prosbám. Proto také dneska s Učící se církví si máme povědět něco právě o skutcích milosrdenství.

Katechismus rozlišuje skutky tělesného milosrdenství a skutky duchovního milosrdenství. Mezi skutky tělesného milosrdenství patří: sytit hladové, napájet žíznivé, přijímat pocestné, odívat ty, kdo nemají co na sebe, navštěvovat nemocné a vězněné, pohřbívat mrtvé. Mezi skutky duchovního milosrdenství pak patří: napomínat hřešící, učit nevědomé, dobře radit pochybujícím, těšit zarmoucené, trpělivě snášet křivdy, odpouštět bližním, modlit se za živé i zemřelé.

Převedeno do podmínek a okolností dnešního světa: Skutky tělesného milosrdenství – možná to bude příspěvek do sbírky na postižené povodněmi, zemětřesením, na chudé ve světě, možná pomůžeme slepci přejít přes cestu, možná vezmeme vozíčkáře na procházku nebo do divadla, možná starému sousedovi přibereme v obchodě nákup, možná mu pomůžeme vyřídit věci na úřadě, možná člověku, který už nemůže, nabídneme, že jej do kostela zavezeme svým autem.

A stejně tak skutky duchovního milosrdenství: Možná uslyšíme houkat sanitku a vyšleme modlitbu za člověka, kterého vezou, nebo pro kterého jedou. Možná – jak jsem to řekl před dvěma týdny – řekneme někomu, kdo Boha opustil, že nám chybí, možná povzbudíme někoho, kdo dlouho nebyl u zpovědi, aby se nebál, možná zprostředkujeme nemocnému člověku kněze, možná svým slovem potěšíme někoho, kdo je na dně…

Kolik je možností, kolik je skutků milosrdenství, které otevírají Boží sluch a Boží srdce našim modlitbám!

Možná tu může zaznít otázka: Nezdá se někdy i mně, že Bůh moje modlitby neslyší? A nechce Bůh i mně říct: Konej skutky milosrdenství a potom uslyším?