Vy, kdo jste dříve narození, jistě ještě pamatujete na to, jak na Štědrý den býval přísný půst. Vzpomínal jeden kněz, jak v době, kdy byl tento půst na Štědrý den zrušen, jel kdesi tramvají a slyšel, jak se nějaká žena rozčilovala: „Prý zrušili na Štědrý den půst. Komu taková hloupost napadla! Já sice dělám vždycky na Štědrý den šnycle, táta ryby nemá rád a dětem by mohla zaskočit kost, ale rušit, rušit se takové věci nemají. Co by pak z Vánoc zbylo?!“

Je to krásný příklad lidského pokrytectví, ale také to bude téma dnešního našeho zamyšlení. Co nám zbylo z Vánoc? Co nám zbylo z Vánoc našeho dětství a mládí?

Jistě vzpomínáme na naše dětské Vánoce, na naše očekávání dárečků, na dychtivé rozbalování. Z těch dárečků už asi moc nezůstalo: Buď jsme z nich vyrostli, nebo se opotřebovaly, nebo se rozbily, nebo se snědly. Z těch už moc není.

vUrčitě také vzpomínáme na rodinný kruh, ve kterém jsme jako děti Vánoce slavili, na naše rodiče, sourozence, na babičku, na dědu. Mnozí z nich už jsou na věčnosti a jejich místo u stolu je prázdné.

Vzpomínáme možná na náš rodný dům, který nám byl nejenom domem ale domovem. Možná v něm žijeme dodnes, ale možná ten dům už nestojí, možná stojí a žije v něm někdo jiný, možná jsme se už i několikrát z místa, kde jsme měli kořeny, přestěhovali.

Možná vzpomínáte na Vánoce prožívané s Vašimi dětmi, na jejich očekávání, na jejich zářící oči u vánočního stromečku. Jak už to tak bývá, děti odrostou, ožení se, vdají, odstěhují se, odejdou za prací. I leckteré toto místo už je u štědrovečerního stolu prázdné.

Možná vzpomínáme i na ten půst, který na Štědrý den byl docela přísný. Ani ten už dnes není.

Možná vzpomínáme na půlnoční mše svaté s knězem, který nás doprovázel, a kterého jsme měli rádi, a který už možná také dnes není mezi živými.

Hodně se toho od dob našeho dětství změnilo, hodně se toho poztrácelo, vytratilo, hodně je toho jinak. Možná si opravdu nejeden z nás řekne: Co nám vlastně z Vánoc našeho dětství a mládí zbylo? Tady je moc důležitá jedna věc: Pokud nám zůstal Ježíš ve svaté Hostii, Ježíš ve sv. přijímání, Ježíš, který se o Vánocích narodí i v našem srdci, tak nám zůstalo to podstatné.

A to je moje vánoční přání, ať Ježíš v Eucharistii, ve sv. přijímání, je tím nejvzácnějším darem i těch letošních Vánoc. To je jedinečné bohatství, bohatství, které nepodléhá inflacím ani krizím. Leccos může být jinak, leccos se z Vánoc může poztrácet, leccos se může vytratit, ale toto bohatství kéž neztratíme, toto bohatství kéž případně znovu nalezneme, toto bohatství kéž nám zůstane!