Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel… Nevím proč, ale když slyším tato slova, tak si vzpomenu na Makovou panenku, na motýla Emanuela. Ovšem to slovo „Emanuel“ není jméno pro motýla. To slovo má hluboký význam. To slovo „Emanuel“ znamená „Bůh s námi“. A to je pojem, který máme zvláštním způsobem prožít právě o Vánocích.

Až budeme za pár dní klečet u jesliček, máme si uvědomit, že Ježíš nepřichází proto, abychom měli dárky, nebo abychom měli pár dní volna navíc, nebo proto, abychom měli kapra a cukroví nebo hezké zvyky, ale že přichází opravdu jako „Bůh s námi“. Přichází jako ten, kdo je v jedné osobě zároveň pravý člověk i pravý Bůh.Ježíš je pravý člověk, člověk jako my s tělem, duší, srdcem – je to náš lidský bratr. To je připomínka, jak je nám Ježíš blízký. Ale zároveň je to pravý Bůh – s plnou mocí svého božství, nekonečnou silou, mocí, láskou, kterými se může a chce dotýkat našich životů a naše životy proměňovat. On je opravdu „Bůh s námi“. To je tajemství, které nejlépe zakoušíme na kolenou. Zkusme si na něj vzpomenout, až budeme klečet u těch jesliček: Tady je Emanuel – Bůh s námi, Bůh se mnou, pravý člověk a pravý Bůh, který je s námi, který je člověku blízký na vzdálenost jedné modlitby.

Zatím máme ale advent. A advent je doba touhy, doba očekávání. Měla by to být doba velké prosby, aby Vánoce nebyly jenom folklórem a aby nebyly ani jenom připomínkou Ježíšova historického příchodu, ale aby i o těch letošních Vánocích Ježíš přišel k nám osobně jako Bůh s námi, jako ten, kdo zachraňuje, jako ten, kdo se konkrétně dotkne různých bolavých míst našich životů. Už ve farním časopise zaznělo, že Ježíš přichází, aby všechno nedostatečné, rozbité a zlé mohl proměnit a uzdravit.

Dělali jsme teď během adventu s dětmi takový pokus, který jsem nazval: Můj největší problém. Říkal jsem dětem: Každý z nás můžeme mít nějaký problém, nějaké slabé místo, něco, co nezvládáme. Někdo může být nervák, který se hned naštve a bije, jiný může být lenoch, jiný zbabělec, jiný třeba bude zlobit rodiče nebo paní učitelku ve škole. Každý z nás může mít nějaký problém. A říkal jsem dětem: Uděláme jednu věc: Jestli nějaké takové problémy na sobě nacházíme, tak vyberme si z nich jeden, o kterém si myslíme, že to je fakt můj největší problém, že to je fakt něco, co bych měl změnit. Rozdali jsme si pak tabulku s daty jednotlivých dní skoro až do Vánoc a naším úkolem je vždycky před spaním vyhodnotit, jak se nám ten den s naším problémem dařilo bojovat. Komu se ten den daří a v té věci, na kterou se zaměřil, chybu neudělá, vybarvuje si políčko s příslušným datem zeleně: Dnes jsem to zvládl – mám radost. A komu se ten den nepodaří jeho problém překonat, vybarvuje si políčko červeně: Dnes jsem to nezvládl – prosím o odpuštění. Kdo v této snaze vydrží opravdu až do Vánoc, může na Štědrý den tu svoji tabulku, ty svoje snahy přinést k Betlému jako svůj dárek pro Pána Ježíše k narozeninám. Ta zelená políčka (bojoval jsem a zvítězil jsem) budou velkým darem pro narozeného Ježíše. A pak poprosíme Ježíše, aby vstoupil do těch červených políček, aby nám on sám – on, Bůh s námi – pomáhal zvládat to, co my sami nezvládáme.

Tak krásný a hluboký zbytek adventu! A až budeme klečet u jesliček a zvlášť až půjdeme o Vánocích ke sv. přijímání, vzpomeňme si: Tady je Emanuel – Bůh s námi, pravý člověk a pravý Bůh, Bůh se mnou.