Máme si dnes s Učící se církví vyprávět o otázkách, otaznících, pochybnostech ve víře.

Evangelium nám ukazuje, že i Jan Křtitel – tak veliká postava – cosi takového prožil. Minulou neděli jsme slyšeli z 3. kapitoly Matoušova evangelia, jak Jan očekává a oznamuje Ježíše jako vládce a jakou soudce, který to na tom svém mlatě proseje. Dneska jsme se jakoby přesunuli v čase. Dnešní úryvek Matoušova evangelia je až z 11. kapitoly. Uplynul čas, Ježíš už veřejně působí a Jan je za svoje působení králem Herodem uvězněn. Jan sedí ve vězení a Ježíš se přátelí s opovrženými lidmi. A tady Jan prožije velikou zkoušku své víry: Tak je to ten, který má přijít, nebo máme čekat někoho jiného? A Jan udělá to nejlepší, co může, pošle tu otázku po svých učednících přímo ke zdroji – přímo k Ježíšovi. A Ježíš tu pochybnost řeší: Tak se dívej: Slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví vstávají. Dívej se a uvažuj!

Tato pasáž evangelia je připomínkou, že s něčím podobným se můžeme setkat i my. Mohou vyvstat otazníky, mohou vyvstat pochybnosti, mohou přijít i úplné temnoty. To prožívali i velcí světci, sv. Terezie z Lisieux, Matka Tereza,… Tam je potom moc důležité, i když se to ve mně všelijak „mele“, i když nic necítím, i když mě to třeba nebaví, nevzdat to, vytrvat, jít silou vůle dál. Když člověk takovou temnotou věrně projde, Ježíš mu pak zazáří ještě jasněji.

Samozřejmě je dobré ty pochybnosti řešit. Může tomu být podobně jako s jablkem: Když se v jablku objeví hnilobná tečka a člověk ji vykrojí, tak si na tom jablku ještě pochutná. Pokud tam ale tu hnilobnou tečku nechá, tak se ta hniloba bude šířit a přijde vniveč celé jablko. Podobně to může být s pochybnostmi a otazníky ve víře. Je dobré je řešit, jinak mohou narůstat a může „shnít“ víra člověka.

Jak ty pochybnosti řešit, to nám krásně ukazuje právě sv. Jan Křtitel: Posílá svoje učedníky. I my máme kolem sebe dobré lidi, třeba i vzdělané ve víře, lidi, kteří už s Ježíšem leccos prožili: rodiče, přátele, blízké lidi. Můžeme se jich zeptat. Můžeme se zeptat kněze. Budeme mít v našem kostele i v kaplích schránku na dotazy. Odpovědi na tyto dotazy se pak budou postupně objevovat ve farním časopise.

Ale sv. Jan Křtitel nám ukazuje ještě něco: On ty svoje učedníky posílá za Ježíšem. On chce tu svoji pochybnost řešit přímo u zdroje – přímo u Ježíše. To můžeme a máme dělat taky. Máme Bibli – Boží slovo. Kolik odpovědí na naše otazníky tam najdeme. A pak máme modlitbu. Vypráví se z života sv. Filipa Neriho, jak se modlil: „Pane, drž si Filipa, nebo se Ti Filip ztratí.“ Tak je možné se modlit i když přijdou otazníky, pochybnosti.

A pak je ještě jedno řešení: Slyšel jsem vyprávět, jak za jedním knězem přišel jakýsi člověk s takovou nějakou i docela rýpavou otázkou o čemsi, co a jak v naší víře je. Kněz mu jako odpověď říká: „Víte co, pojďte se vyzpovídat!“ A ten člověk odpovídá: „Já nechci zpověď, já chci odpověď na svoji otázku.“ Kněz mu říká: „Napřed se upřímně vyzpovídejte a pak vám odpovím.“ Ten člověk se vyzpovídal a kněz povídá: „Co jste to vlastně chtěl vědět?“ A ten člověk povídá: „Už nic.“ Pochybnost byla vyřešena.

Tak ať je to pro nás výzvou: Jestli mám nějaké otazníky, nějaké pochybnosti, mohu se zeptat, mohu si o tom přečíst, mohu to řešit přímo s Ježíšem, možná pomůže i ta svatá zpověď. A měl bych to řešit: Ať se moje víra projasní, prohloubí, ať mě čím dál víc naplňuje…