Dnešní 1. čtení je zase ryze adventní. Mluví o té veliké touze věřících lidí Starého zákona po příchodu Vykupitele. Nicméně v závěru toho čtení se objevuje zajímavá myšlenka, že i pohané ho budou hledat. Pohané, tzn. lidé bez víry v jednoho Boha. Budou ho hledat.

Když se podíváme do hluboké historie, tak objevíme jednu velice zajímavou skutečnost: Archeologové ukazují (třeba ze způsobů pohřbívání), že nikdy neexistoval jediný ateistický národ, který by neuznával něco nebo někoho, kdo člověka přesahuje. Kolik existuje v dějinách světa různých náboženství! Jak hluboko je v lidském srdci vepsána touha člověka po někom vyšším. Bez nadsázky je možné říct, že člověk je člověkem náboženským. Dokonce i ti pohané, kteří nevěřili v jednoho Boha, měli tolik božstev a rituálů, třeba primitivních, ale i oni cítili a uznávali něco nebo někoho, kdo je přesahuje.

Bez nadsázky můžeme říct, že dějiny lidstva jsou vlastně jedním velkým adventem, obrovskou touhou – často i nevyslovenou – touhou po Vykupiteli, touhou po nalezení odpovědi po smyslu života.

I pohané ho budou hledat. Dnes bychom řekli „lidé nevěřící“. Jak může nevěřící člověk hledat Boha? A přece může! Už třeba tím, že si klade otázky po smyslu života. Ale někdy to jde ještě dál: On to někdy neumí pojmenovat, ale cítí, že je tady Někdo nebo něco, co má hodnotu.

Kolikrát třeba přicházejí o křest dětí žádat rodiče, kteří sami byli jenom pokřtění, nikdy je nikdo k Bohu nevedl a oni přicházejí s tím postojem: My to neumíme pojmenovat, my to neumíme vysvětlit, ale cítíme, že ty věci mají hodnotu. Nám to nikdo nedal, my to neumíme pojmenovat, ale chceme to těm dětem dát, chceme jim otevřít cestu k těm věcem, byť to sami neumíme, byť to bude třeba skrze druhé, skrze náboženství ve škole, apod. Kolik už jsem měl v bývalých farnostech nebo i mám i dnes v naší farnosti ministrantů nebo dívek ve schole nebo dětí v náboženství, kde rodiče „vůbec nic“, ale nechali je pokřtít, slíbili křesťanskou výchovu, a když přišel ten čas, přihlásili je do náboženství, dovolili jim ministrovat, zpívat ve schole a u některých těch dětí se takhle rozjel krásný křesťanský život. A možná všecko začalo „jenom“ tím, že na začátku byl někdo, kdo cítil, že to má hodnotu, byť to sám neuměl pojmenovat.

A tak ať se ten velký advent lidstva, ta veliká touha po někom, po něčem, co člověka přesahuje, vtiskuje i do srdcí dnešních lidí, ať vyplouvá na povrch. A modleme se za to, ať třeba právě tito lidé, možná neprávem nazývaní „pohané“, „ateisté“, až přijdou mezi nás – třeba právě o letošních Vánocích – v Ježíši naleznou odpovědi na svoje otázky, na svoje hledání.