Nejstarší písemné zmínky

Vůbec první písemná zmínka o existenci obce je z roku 1238 v listině moravského markraběte Přemysla. Ten obec přiděluje benediktinskému klášteru Hradisko. Tehdy se zde  nacházel farní kostel svatého Martina a přilehlá fara. Dokument je zároveň cenným podkladem pro tvrzení, že už ve 13. století byla osídlena jihovýchodní část Opavska. Historikové se však domnívají, že kořeny obce mohou být starší. Hned druhým nejstarším dokladem je pak dokument z roku 1276 o existenci farního kostela svatého Martina. Základem listiny je spor mezi Budislavem z Lubojat a opatem Budišem z kláštera Hradisko o stavbu kostelíka v Lubojatech, které přináležely k Pusté Polomi. Ve vlastnictví hradišťského kláštera zůstala Pustá Polom až do roku 1440. Pak se majitelé střídali – byli to samí světští feudálové vesměs z kraje.

14. – 17. století

Co se však dělo ve 14. a 15. století, to je velkou neznámou, nemáme skoro žádné zprávy. Až v dopise z roku 1584 se zmiňuje, že je Bedřich Cytriš z Kynšperka upomínám olomouckým biskupem Stanislavem Pavlovickým, že chce na místní faru dosadit evangelického pastora.

Od roku 1629 se obec stala na dlouhou dobu trvalou součástí kyjovického panství. Když pak Kyjovice změnily majitele, přešla i Pustá Polom pod nové pány Stollberg-Stollberg, kteří byli vlastníky panství až do znárodnění roku 1945.

Velmi kruté následky zanechala na obci třicetiletá válka v letech 1618-1648. Nebylo to jen válečné ničení, ale i následný hladomor, epidemie a všeobecný úpadek, ze kterého se celá oblast jen těžko vzpamatovávala. Byl nedostatek českých kněží, proto k nám přicházeli polští, roku 1652 byl do Pusté Polomi poslán polský dominikán Dominik Ratikovski. Po něm pak přišli ještě nejméně dva další, než se situace zlepšila.

Stavba fary, kostela…

Farní kronika začíná zápisem o roku 1656, ale zdá se, že však sama nepochází z onoho roku. Významnou zprávou je stavba nové fary v roce 1777. Pustá Polom se stala již tehdy v 18. století největší a nejvýznamnější vesnicí kyjovického panství s farou a školou. Přeskočím-li trošku dobu, čítala v roce 1862 celá pustopolomská farnost i s přilehlými vesnicemi (tehdy se k nim počítaly Budišovice, Kyjovice, Podvihov, Těškovice, Hlubočec a Jakubčovice) celkem 3436 katolíků!

Zlomovým rokem v dějinách farnosti je rok 1803, kdy byl postaven nový kostel. Této události je nutno věnovat se podrobněji. Byl postaven na místě původního, a to v klasicistním slohu. Náklad byl 7354 zlatých, z čehož dobrovolní dárci věnovali 2/3 finančních prostředků. Avšak ještě téhož roku ze dne 9. na 10. listopadu vyhořel! Následující rok (1804) byl však znovu obnoven (podrobnější historii kostela včetně fotografií, zahrnující velkou opravu v roce 1909, si můžete přečíst na samostatné stránce)

Farářem byl od roku 1900 páter Josef Knaibl, který nechal 18. srpna onoho roku 1909, postavit na věž kříž. Těškovičtí, do té doby patřící pod pustopolomskou farnost, právě čekali na schválení základní listiny pro zřízení své samostatné farnosti. Počátek 20. století byl časem oprav a inovací – nejen že byl opraven kostel zvenčí i zevnitř, ale také fara roku 1901 a v roce 1903 byly pořízeny nové varhany, časem byly vyměněny kostelní lavice a pak přišly na řadu i zvony. Dne 1. listopadu 1925 byly posvěceny dva nové zvony – velký „Sv. Martin“ (440 kg) a prostřední „Immaculata“ (320 kg). Částka 22 800 Kč byla zaplacena z větší částí ze sbírky farníků, z části obnosem ze stržených zvonů.

Období první republiky

Roku 1928 (po 28 letech služby zde) odchází P. Josef Knaibl do výslužby. Novým farářem se stává  P. Josef Bašný. Téhož roku je velkou slávou primice P. Mikuláše Šindeláře.

V těchto letech probíhaly ve farnosti exercicie a misie (1922, 1932, 1934). Kronika je také plná zmínek o svěcení křížů, soch…

Další primicí v poměrně krátké době byla primice P. Aloise Kupky, která se uskutečnila roku 1934.

Dřívější pustopolomský farář Jan Šamárek daroval půdu olomoucké arcibiskupské konzistoři pod podmínkou, že ji věnuje některé ženské řeholi, která vyšle tři sestry do Pusté Polomi. Už roku 1914 měly přijít sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie, ale díky válce k tomu nedošlo a vše se oddálilo. Po roce 1918 konečně přišly 3 sestry, avšak jejich domovský klášter v Přerově začal rušit pro nedostatek sester právě malé expozitury, a tak záhy zase odešly. Budova byla dána do nájmu, později musely sestry celý pozemek prodat premonstrátkám ze Svatého Kopečka u Olomouce. Roku 1936 se započala stavba kláštera na farním poli před farou. Budova dodnes stojí, zda však někdy sloužila premonstrátkám, to se mi nepodařilo zjistit a v kronice o tom není zmínka.

Od roku 1937 až do roku 1980 ve farnosti působil kněz Vojtěch Bílek, který zde byl už dříve jako kooperátor. Tedy úctyhodných 43 let! A navíc ve velmi pohnuté době, která zasahovala jak nacistickou hrozbu, tak komunistický režim.

II. světová válka

Protože Němci počítali k pohraničním oblastem i převážně český bílovecký okres, kam patřila i Pustá Polom, okupace začala již od 10. října 1938. Do čela obce byli dosazeni Němci, v obci zůstalo jen české vyučování a české bohoslužby. Roku 1942 byly sundány a odvezeny zvony „Sv. Martin“ a „Immaculata“ pro válečnou potřebu Hitlera. Jen starý „Brigidius“ z roku 1644 nechali. Lidé si pochopitelně přáli konec války a svobodu, a tak toužebně očekávali osvobození. Toho se dočkali z rukou sovětských vojsk 3. horského sboru 50. armády při slavné ostravské operaci. Němci se mohli bránit z opevnění, která byla vybudována původně na obranu proti nim… A tak byla situace ztížena. Obrat nastal až po osvobození Opavy 23. dubna a po prolomení německé obrany v prostoru Štítiny a Háje. Když však Němci ustupovali, nálety a útoky se začaly přesouvat i nad naši oblast. Všude bylo cítit zvláštní vzruch. Fronta se stále posouvala. Osvobození jsme se dočkali až v sobotu 28. dubna 1945. Zahynulo při něm 18 sovětských vojáků, dalších 27 podlehlo následně do týdne.

Na kostele a faře válka zanechala značné škody. Kostel měl poškozen střechu a omítku, věž  dostala 7 zásahů z děla, protože zde měli Němci pozorovatelnu. Oprava pak stála 670 tisíc Kčs, většinu však přispěli sami farníci a jiní dobrodinci. Při druhé generální opravě roku 1945 až 1946 bylo v báni věže nalezeno kovové pouzdro s pamětním spisem P. Josefa Knaibla spolu s mincemi z let 1804 a taktéž z roku 1908. Vše bylo vloženo do nové mosazné schránky a doplněno pamětní zprávou faráře Vojtěcha Bílka a tehdejšími penězi.

Období po roce 1948

Nástup komunismu pochopitelně musel nějakým způsobem ovlivnit úbytek dětí v náboženství i úbytek věřících. Byl zde psychický tlak na rodiče v zaměstnání, ale i prosazování materialistických názorů ve škole. Někteří odpadli od víry, ale jiní si ji snažili uchovat jako vzácnou květinu a předávali ji v rodině dál, nehledě na následky. Na vesnici však nebyl onen tlak tak výrazný. Někteří lidé, kteří sice zastávali různé politické funkce, sami šli z úřadu rovnou do kostela, a tak leckdy i přivřeli oči, když se jednalo o věci církevní. Kostel byl vždy plný, protože bylo ještě jakousi samozřejmostí chodit na mše. Na druhou stranu byli někteří z naší vesnice udáni a následně uvězněni…

V roce 1956 až 1957 byl opraven a vnitřně vymalován kostel. Rovněž byla provedena nová elektrizace a byly opraveny varhany a renovovány kostelní obrazy. Roku 1969 dostal kostel novou fasádu. Místní lidé taktéž postavili nové schodiště na kůr a vyměnili obložení chórového zábradlí.

Teprve 11. října 1970 byly za účasti tisíců věřících posvěceny nové zvony – velký Svatý Martin a menší Immaculata. Oba vážily dohromady 965 kg a stály 106 tisíc Kčs. Zároveň byla pořízena nová kazatelna, dřevěný Betlém zhotovený řezbářem Aloisem Mičulkou a nové nosné trámoví pro zvony. Opravy pokračovaly i nadále a byla provedena kanalizace kostela a fary, vnitřní vysušení kostela, kostel byl ozvučen a jiné drobnější práce. Jak svědčí kronika, farníci však nezapomínali na dary pro kněžský seminář, na příspěvky na opravy jiných kostelů ani na charitu. 8. srpna 1971 byl posvěcen P. Vojtěchem Bílkem nový věžní kříž a vztyčen na věži spolu s měděnou báni, ve které byly vloženy staré i nové dokumenty s penězi. Rok 1974 byl ve znamení příprav a následné primice rodáka P. Pavla Kupky. I v této době normalizace se sjelo mnoho lidí, aby byli přítomni na první novokněžské mši.

Pan farář Bílek zemřel 30. prosince 1980 po nečekané chorobě a jeho pohřbu 7. ledna 1981 se zúčastnil i olomoucký biskup Josef Vrana a na 70 kněží. Tento kněz zůstal lidem vryt hluboko v paměti, vždyť ovlivnil tolik generací pustopolomských obyvatel. Vážili si ho v celém kraji, protože rád chodil mezi lidi, byl jako jeden z nich, rozuměl jim. Respektovali ho všichni, ať byli věřící či nevěřící. Byl členem sboru dobrovolných hasičů, předsedou místního Červeného kříže a jeho lovecká záliba byla pověstná.

Jeho nástupcem se stal P. Josef Bystřický, který však dojížděl z Velké Polomi, a tak už neměl s farníky takový kontakt jako P. Bílek. Navíc byl jiné nátury. Později už nezvládal všechny své farnosti, a tak přichází v roce 1986 mladý salezián P. Miroslav Dibelka, který vnáší nového ducha a snaží se svým nadšením, svou otevřeností a bezprostředností pozvednout klesající farnost. Zápis v kronice končí rokem 1988, kdy se bohužel otec Miroslav loučí s farníky, protože je přeložen do jiné farnosti. V předvečer oproštění se od nesvobody, se tak ještě jednou roztáčejí kolečka komunistické mašinérie. A zrovna když se mu začíná dařit a farnost povstává, tak je opět přeložen jinam, protože je příliš aktivní a progresivní, na lidi má moc velký vliv. Velice oslovil mladé, kteří si pak i po jeho odchodu nesou dál jeho zapálení. Opravují na farní zahradě bývalý chlév a dělají z něho klubovnu, kde se mohou scházet. O prázdninách pořádají tábory pro děti, jezdí na akce pro mládež, zpívají v kostele s kytarou, chodí na plesy a jinak pomáhají ve farnosti.

Devadesátá léta 20. století

Zbylé události minulých 15 let jsou již z paměti mé či starších.

Po P. Miroslavu Dibelkovi zde dojížděl asi dva roky (1988 – 1990) P. Rudolf Kopecký z Hrabyně. Pak roku 1990 či 1991 nastoupil pan farář Jaroslav Brhel, který se vrátil z Ameriky a který v naší farnosti zůstal až do roku 1997, kdy odešel do „důchodu“. Bohužel se mu nepodařilo v době porevoluční přitáhnout více věřících do kostela, sám měl zdravotní problémy a úkolů mnoho. Stihla se udělat elektrizace kostela a nový rozhlas, byl zakoupen digitální ukazatel čísel písní. Po dlouhé době byla v naší farnosti udělována svátost biřmování arcibiskupem Janem Graubnerem. Stalo se tak v roce 1992.

Po P. Brhelovi jsme dostali v roce 1997 otce Jana Kučeru, který započal éru velkých zvratů. Dokázal přitáhnout mnoho dětí a dospělých do kostela, vznikla kostelní schola. Obhospodařoval 3 farnosti – Háj, Plesná a Pustá Polom a jejich přilehlé obce s kaplemi a ještě zvládl zařídit opravu vnější fasády kostela a fary, byla vyměněna střecha fary a kostela. Hřbitov dostal nové osvětlení, cesty na něm byly vyasfaltovány, okolo hřbitova stojí nová zítka. V květnu roku 1999 bylo biřmováno ostravsko-opavským biskupem Františkem Václavem Lobkoviczem na 30 mladých i starších lidí. Následně byl otec Jan přeložen do Ludgeřovic, avšak dodnes s ním udržujeme dobré kontakty.

Události posledních let

Po P. Miroslavu Dibelkovi zde dojížděl asi dva roky (1988 – 1990) P. Rudolf Kopecký z Hrabyně. Pak roku nastoupil pan farář Jaroslav Brhel, který se vrátil z Ameriky a který v naší farnosti zůstal až do roku 1997, kdy odešel do „důchodu“. Bohužel se mu nepodařilo v době porevoluční přitáhnout více věřících do kostela, sám měl zdravotní problémy a úkolů mnoho. Stihla se udělat elektrizace kostela a nový rozhlas, byl zakoupen digitální ukazatel čísel písní. Po dlouhé době byla v naší farnosti udělována svátost biřmování arcibiskupem Janem Graubnerem. Stalo se tak v roce 1992.

Po P. Brhelovi jsme dostali v roce 1997 otce Jana Kučeru, který dokázal přitáhnout mnoho dětí a dospělých do kostela, vznikla kostelní schola. Obhospodařoval 3 farnosti – Háj, Plesná a Pustá Polom a jejich přilehlé obce s kaplemi a ještě zvládl zařídit opravu vnější fasády kostela a fary, byla vyměněna střecha fary a kostela. Hřbitov dostal nové osvětlení, cesty na něm byly vyasfaltovány, okolo hřbitova stojí nová zítka. V květnu roku 1999 bylo biřmováno ostravsko-opavským biskupem Františkem Václavem Lobkoviczem na 30 mladých i starších lidí. Následně byl otec Jan přeložen do Ludgeřovic.

Roku 2000 k nám byl poslán P. Martin Šmíd, do té doby kaplan v Opavě. Doba jeho farářování je zatím také bohatá na krásné události. Jednou z nich, na niž se jen tak nezapomíná a na niž se horlivě připravovala celá farnost, byla bezpochyby primiční mše P. Marcela Krajzla, kterou oslavil za krásného slunečného počasí v neděli 30. června v 15 hodin. Účast byla hojná nejen z naší obce, ale přijelo i mnoho jeho hostí kněží i zbožných věřících.

V srpnu roku 2002 byli do naší farnosti posláni 3 mladí dobrovolníci (Zuzana Bencová, Kateřina Melichárková a Jan Nosek), aby sloužili v naší farnosti a pomáhali knězi. Tento nový projekt „volontariátu“, tedy dobrovolné služby, má pomoci nejen knězi, ale i farnosti, ve které tito lidé působí. Navštěvovali nemocné, učili náboženství, připravovali program pro mladé…

Další svátost biřmování byla udílena v listopadu 2003 – na svatého Martina, patrona našeho kostela. A o rok později, také na svatého Martina, jsme oslavili 200 let od posvěcení farního kostela.

Literatura

redakce ing. Jan Sýkora: 750 let obce Pustá Polom. MNV Pustá Polom 1988, Moravské tiskařské závody

Kronika farnosti

Použita byla seminární práce Barbory Vavrečkové, mírně upraveno

Psáno červenec 2003